Próza Magdy Janečkové (1. místo v krajském i národním kole literární soutěže Evropa ve škole)
„Konečně jsem tady!” pomyslela si plechovka s coca-colou, kterou právě usadili přímo do první řady regálu. Natočila se štítkem k zákazníkům a jemně se zablýskla na kolem procházející rodinku. Povýšeně se vtlačila ještě blíže ke skleněným dveřím chladničky, aby ji nikdo nepřehlédl, a snažila se zaujmout pozornost.
Prosklené dveře regálu byly téměř nepřetržitě otevřené a zákazníci plnili své nákupní košíky vychlazenými limonádami, džusy nebo sodovkami, kterých bylo při parných letních dnech potřeba. Plechovku s Coca-Colou si však zatím ještě nikdo nevybral – nebo si spíš ona nevybrala je? „K téhle rodině by se mi nechtělo, mají uřvané děti a ani nevypadají moc bohatě. Ten pán by mě určitě zavřel do ledničky s nějakým ubohým sýrem a jogurtem, kteří mě budou otravovat svými nudnými řečmi. Tamta holka by mě ani nezvládla vypít celou a hned by mě někam zahodila…,” reptala a hodnotila nakupující a před těmi, kteří se jí nezamlouvali, se schovávala. „Já přece nepůjdu k někomu chudému.”
Do obchodu mezitím zabloudil i malý, pohublý kluk v umazaném oblečení a začal si přepočítávat dvoukoruny. Přišel k regálu s plechovkami a očima sjel po polici s coca-colou, aby se podíval na cenovku. Naše plechovka, právě zaujatá zlatými hodinkami na obtloustlé ruce jednoho ze zákazníků, si chlapce všimla až pozdě a nestihla se před ním ukrýt. Znervózněla – bála se, že si vybere právě ji. Dítěti se na tváři začal objevovat mírný úsměv, když se přiblížila seskládaná řada dvoukorun ceně limonády. Vtom ale po plechovce zašmátraly neohrabané prsty zbohatlého chlapíka se sotva dopnutými kalhotami a vhodily jej do už teď přeplněného nákupního vozíku.
V luxusním hotelu, v kuchyni s mramorovou deskou a pozlacenými doplňky ji zavřel společně s „vybranou společností” šampusu a kaviáru do lednice, kde na nějakou dobu zůstala. Druhý den se znovu otevřely dveře chladničky, po plechovce opět sáhly baculaté prsty a umístily ji do přihrádky v naleštěném jeepu. Do auta nastoupil druhý muž a hlubokým hlasem zaduněl: ,,A jede se na safari!”
,,Věděla jsem to. Vždycky jsem věděla, že se dostanu k bohatým lidem. Zatímco z jiných plechovek pijí obyčejné chudé děti, obyčejní chlapci, obyčejné dívky, já jsem tady. U lepších lidí,” pyšnila se plechovka a pokračovala ve svém dělení na chudé a bohaté. Po nějaké chvíli po coca-cole opět zašmátrala upocená ruka se zlatými hodinkami a otevřela ji. Ozvalo se jemné zasyčení a dvěma doušky byla vyprázdněna.
Ruka ji silným stiskem zmáčkla a vyhodila z okénka auta ven.