Vytoužený exkurzně-vzdělávací týden. Co se nám přihodilo? Kde jsme byli a co všechno jsme viděli? Pojďte si to přečíst!
Den 0.
Milý deníčku, zítra odjíždíme na EVT a já si ještě nebyla schopná sbalit.
Zabralo mi to asi půl dne a mám úplně všechno. Dokonce i to, co nepotřebuji. Tak snad to dobře dopadne.
Den 1.
Nemohla jsem ani dospat. Čas letí dál a já sedím ve vlaku s kamarády a mastíme karty (ve kterých mě všichni nemilosrdně drtí) . Po přestupu v Milevsku nás bus hodí do Tábora a tam nasedáme na další vlak. No a poté konečně náš školní autobus. Mnozí z nás usnuli, a tak je tu příjemný klid. S trhnutím se proberu a zjistím, že jsme u hory Blaník. Takový malý kopeček, pomyslím si. S batohem plným karamelek jsme to vyběhli raz dva. Pak ale přichází kámen úrazu. Tohle byl pouze MALÝ Blaník. A jeho větší bráška se tyčí na druhé straně malého údolí mezi oběma vrcholy. Vzali jsme to sportovně a jali se vést naši výpravu v jejím samotném čele. Spoilery: udrželi jsme se jen do půli kopce, kdy už jsme plivali plíce a byli zlití potem. V tomto bodě si hodně z nás uvědomilo, jak špatnou fyzičku má. My jsme to ale nevzdali a po 300 metrech velmi náročného stoupání, kdy jsme si dali asi další tři pauzičky, jsme vylezli k rozhledně. Ten vítězný pocit byl vepsaný v každé tváři. Jakožto člověk, co se bojí výšek, jsem samozřejmě na rozhlednu ŠLA. V překonávání svého strachu jsem si vedla dobře, dokud nenastal čas sejít po půdových rozviklaných schodech zpět dolů. Všichni jsme ale ve zdraví sešli zpět na pevnou zem a po skutálení se po pěšině dolů z kopce jsme všichni udýchaní a zpocení usedli jako králové do autobusu, který nás odvezl do našeho kempu ve Zruči nad Sázavou.
Den 2.
Dneska máme v plánu Sázavský klášter a Český Šternberk. Cestujeme staršími vlaky místní železniční sítě, jejichž interiér příjemně navozuje atmosféru léta. Z hradu byl překrásný výhled a v jeho místnostech visel nespočet drobných kresbiček i monumentálních velkoformátových obrazů. Prohlídka sklidila velký úspěch i u lidí, kteří historii neholdují. Dál se vydáváme na oběd do místního ,,hladového okna“. Po asi hodině už ale znovu sedíme ve vlaku a jedeme do města Sázava k místnímu klášteru. Milovníci hry Kingdom Come si přišli na své, jelikož prostředí této historické památky je ve hře věrně zobrazeno. Prohlídka byla pojata poněkud volně a my měli více prostoru si působivou gotickou stavbu prohlédnout. Dnešek letí jako voda a naše kroky už opět směřují do kempu Rákosí. Večery se tu nesou v duchu míčových her a zpěvu za doprovodu kytar.
Den 3.
Po vydatné snídani odjíždíme směr Kutná Hora. Zde je naším cílem chrám sv. Barbory a místní doly. Upřímně… kam se hrabe katedrála sv. Víta v Praze (Jde o čistě subjektivní posudek. Prosím, neukamenujte mě). Chrám sv. Barbory je opravdu umělecké dílo. Mé oči se od něj nemohly odtrhnout. Ať už od propracovaných fiál, překrásných vitráží nebo vnitřních nástěnných maleb. Toto místo mně zcela učarovalo a při odchodu jsem se několikrát ohlédla. Z horkého městského ruchu jsme se přesunuli níže, do podzemí. Nejmenší místo má 40 cm na šířku a 120 cm na výšku. Tento článek jsem měla spíše pojmout jako: Jak čelím všem svým fóbiím během jednoho týdne. Ale ne, dalo se to zvládnout a ta čísla byla na papíře děsivější než v realitě. Měli jsme štěstí a dostali jsme skvělou průvodkyni se skvělým smyslem pro humor. A to je už zase konec dne. Utíká to nějak rychle, ne?
Den 4.
Dnešek je poslední den s většími výlety. Tentokrát míříme do Kácova do místního pivovaru. Prohlídka zde byla kratší, než jsme předpokládali, a tak jsme doběhli dřívější vlak a získali tím více času na odpočinek, protože to vedro bylo vskutku úmorné a stínu byl nedostatek. Máme v plánu ještě zručský zámeček a nedaleké hřiště. Po vystoupání kopce, na němž se zámek nachází, jsme se rozdělili na dvě skupiny (ostatně jako jsme to dělali na každé prohlídce, protože nás je jako much) a vydali se na prohlídku. Ve své době měl zámeček vskutku extravagantní paní a ta si umínila, že každá místnost bude v jiném slohu. Od gotiky přes renesanci, klasicismus až po rokoko a baroko. Výslední obraz pak vypadá jako nepovedená koláž vystříhaná z historického časopisu. Následovný program byl ale zajímavější. Ač už někteří z nás dosáhli plnoletosti,hráli jsme si na dětském hřišti zase, jako by nám bylo pět. Původní plán věnovat se kuličkové dráze byl passé a naši pozornost si získaly kolotoče a houpačky. Po občerstvení se zmrzlinou jsme vyrazili do kempu a z něj (pouze odvážní) rovnou do řeky Sázavy. Náš výlet se pomalu chýlí ke konci.
Den 5.
Ráno po jídle jsme se museli spakovat a vyklidit chatky, které nám byly týden domovem a náš autobus nabral směr naší poslední zastávky: ondřejovské hvězdárny. Pro zajímavost: jde o jedinou vědeckou hvězdárnu v Česku. Prohlídka trvala dvě hodiny a prováděly nás skutečné astroložky, které ve hvězdárně pracují a zkoumají. Zjistili jsme, že ač je naše zemička malá, máme a měli jsme tu nespočet geniálních hlav. Ku příkladu profesora, který se podílel na vytváření vesmírných zákonů, které platí pro všechny země světa. Je neskutečné, kolik zásluh jakožto Češi ve světě máme. Buďme proto na náš národ hrdí.
Tak, a to je konec. Poté jsme jen dojeli vlakem do Strakonic a rozutekli jsme se do našich domovů za měkkou postelí a studenou sprchou. Musím říct, že to byl skvělý zážitek. Nevím o nikom, kdo by si ten týden neužil. A velký dík patří paní učitelce Kriškové, Fafejtové a paní asistence Pušmanové, které se o nás staraly jako o vlastní. Bylo to s vámi všemi opravdu super.