Musím se přiznat, při nástupu do autobusu jsem měl docela „vadnou“ představu o divadle.
Zpočátku jsem si myslel, že hru budu muset přetrpět. Měli jsme si vzít naše nejlepší oblečení, jet do historického Vinohradského divadla a zhlédnout Romea a Julii, tragédii starou několik století. Asociace mi dokreslila obrovské melodrama, strohou recitaci a všudypřítomnou nudu.
Jakmile ale hra začala, mé předsudky pomalu vzaly za své. Dobrý scénář, značně upravený pro novodobé obecenstvo, doplňovali stejně dobří herci. Z představení jsem odcházel bohatší než při příchodu na něj. U mých vrstevníků byla situace podobná: „Až na pár slabších momentů, třeba když Julie vyhrožovala svému otci, že si palicí rozbije hlavu, to bylo moc fajn.“
Zbytek výletu byl také příjemný: procházka po noční Praze, párek v rohlíku před metrem, kebab u Turka, přelidněné trhy, nic více „pražského“ asi ani neexistuje.