Rychlý přenos internetu na veliké dálky.
Klasické metalické kabely mají své pevně dané fyzikální limity, které nelze překročit. Umožní rychlost přenosu ve stovkách megabitů za sekundu, třeba dvě stě či tři sta, ale jen když jde o krátkou, tedy řádově jen stovky metrů dlouhou přípojku. Fyzika vás výš prostě nepustí.
U optického vlákna se tak jako u metalického kabelu pro přenos používá elektromagnetické vlnění, ale na naprosto nesrovnatelných frekvencích. Podstatou je, že se vláknem pouští světlo v různých barvách a každá z těch barev přenáší jiné informace. Dostáváme se tak na rychlosti, jejichž rekordy se počítají ve stovkách terabitů, tedy stovkách milionů megabitů. Oproti metalickým kabelům jsme navíc schopni dosvítit na mnohem větší vzdálenosti. Na běžném optickém kabelu to jsou desítky kilometrů, třeba přes celou Prahu, než musíte nějakým zařízením signál regenerovat nebo zesílit a poslat zase dál. U metalických kabelů je to při rychlostech ve stovkách megabitů nutné provést už po stovkách metrů.
Optické kabely přenášejí internet i mezi kontinenty, státy:
Video o optickém vláknu (CETIN provozovatel optických tras v ČR)