Pokud čtete tento článek, předpokládám, že jste žákem naší školy, a tudíž jste přijímačky úspěšně složili.
Když píšu, že ,,klepou na dveře“, tak to myslím doslova, jelikož první termín čeká deváťáky už zítra.
Můj ročník měl přijímačky trochu komplikovanější, jelikož to bylo ještě v době covidu, a tak jsme měli o několik minut při testování navíc. Letos je zase údajně více uchazečů než volných míst.
Hlavně poslední roky se dost probírají právě přijímací zkoušky, styl vyučovaní a školství v Česku obecně. Testování je možná zbytečně konzervativní, děti i rodiče jsou pod velkým tlakem. Můžete se doslechnout, že si tím projde každý, že stres přece žáky zocelí a ,,připraví na život“. Je ale tohle skutečně ideální ,,příprava na život“? Nebyly by lepší zkoušky, které ověřují u žáků dovednosti a skutečný zájem o studium než jen našprtané znalosti? Sama znám takové, kteří se hlásí i na školy s lehčími přijímačkami, které je vůbec nezajímají, jen aby se někam dostali.
Takhle se o tom píše a uvažuje hezky, ale převést to do reality je mnohem složitější. Hlavně tedy vymyslet adekvátní způsob, jakým přijímací zkoušky provádět. Nemyslím si, že bych měla natolik rozvinuté pedagogické vědomosti na to, abych se pouštěla do hlubších úvah o tom, jak by mělo správně školství fungovat. Přesto jsem se alespoň o jakési zamyšlení pokusila.