Minulý pátek 17. 11. jsme oslavili již 34 let od sametové revoluce.
34 let od té doby, kdy už můžeme svobodně říci svůj názor, volit a cestovat po celém světě. Den boje za svobodu a demokracii patří mezi nejvýznamnější svátky v našem státě. Letos, jako každý rok, jsem ho oslavila společně s mojí rodinou v našem hlavním městě. Teplé ponožky byly oblečeny, svařák uvařen, trikolory připnuty a mohlo se vyjet…
Klasicky – naše první zastávka, po snídani v McDonald’s, byla na Národní třídě. Hlavní místo, kde se to všechno před 34 lety událo. Potom, co jsme se zvládli protlačit davem lidí, zapálit svíčku u památníku, vyfotit se, koupit předražený čaj, dokonce potkat i několik známých lidí, jako byl bývalý kandidát na prezidenta Karel Diviš, přišlo na řadu náměstí Václava Havla. Tam se odehrálo to stejné: lidi, svíčka, focení. Jedna věc mi udělala velkou radost, byl tam takový malý stánek s plakáty a knihami Václava Havla. Hned jsem si musela jeden koupit a teď už pan Havel hrdě visí na zdi v mém pokoji. Procházka nás zavedla
i k jeho knihovně, kde byla možnost napsat i pár slov do kondolenční knihy pro nedávno zesnulého pana Karla Schwarzenberga, a to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Celý den jsme zakončili Koncertem pro budoucnost na Václavském náměstí, kde vystupovali umělci jako Bára Poláková, Aneta Langerová, skupina Rodan nebo český rapper Vladimir 518. Několik slov přidalo i spoustu politiků, vědců, moderátorů.
Každý rok mě překvapí, kolik lidí vlastně vyjde do ulic. Zapálit svíčku, poslechnout pár písniček, i přestože bývá někdy opravdu zima. Kolik lidí i po tolika letech rádo oslavuje to, že máme demokracii a že to není samozřejmost všude ve světě…
,,Díky, že můžeme.”