Každý z nás si již prošel alespoň jedním kolem přijímaček. Vzpomínáte si to? Určitě ano. Já je dělala před 1096 dny.
Upřímně mě toto zjištění lehce vyděsilo a přimělo mě trochu zavzpomínat a prožít tento okamžik znovu prostřednictvím rozhovoru s letošními uchazeči. Za oběť mi padli moje sestřenice Esterka a bratranec Tobiáš.
Kdy jste dělali přijímačky na naší škole?
Esterka: Dělala jsem je 15. 4. 2024.
Tobiáš: 12. 4. 2024.
Jaký pocit jste měli s prvních přijímaček? Překvapilo vás na nich něco?
Esterka: Asi mě na nich nic nepřekvapilo. Tak nějak jsem s tím počítala.
Tobiáš: Ne, asi dobrý.
Byly podle vás druhé přijímačky klidnější či lepší?
Esterka: Tak u prvních byla lepší čeština a u druhých matika.
Tobiáš: Jo.
Jak na vás působili učitelé na naší škole?
Esterka: Mile.
Tobiáš: Matika dobrý, paní učitelka na češtinu byla lehce zmatenější.
Bylo pro vás obtížné najít místnost, kde se měly přijímačky psát?
Esterka: Vůbec ne.
Tobiáš: Ne, to bylo označený.
Byla podle vás těžší matematika či český jazyk?
Esterka: Čeština.
Tobiáš: Matika.
Měli jste před přijímačkami nějaký rituál pro štěstí?
Esterka: Ne.
Tobiáš: Ne.
Naše škola má celkově čtyři budovy, vy jste měli možnost navštívit pouze tu hlavní, historickou. Jak na vás působila?
Esterka: Historicky a je to hezký, že ještě stojí.
Tobiáš: Staře.
Doporučili byste nějaké zlepšení průběhu přijímaček na naší škole v porovnání s průběhem na vaší vedlejší škole?
Esterka: Nemám co.
Tobiáš: Asi, ne.
Co byste doporučili budoucím účastníkům přijímaček?
Esterka: Aby se nato opravdu připravili a dělali si nejtěžší testy, aby je to potom nezaskočilo.
Tobiáš: Učit se.