Položili jsme několik otázek paní učitelce Vendulce Roučové ohledně školního divadelního kroužku.
- Kdy jste se rozhodla, že budete vést divadelní kroužek?
Divadlo mě provází celý život. Na gymnáziu jsem chodila do Spirály k panu profesoru Heřtovi, na vysoké škole jsem se díky Romanu Černíkovi přidala k plzeňským divadelníkům, hrála v souboru Tyan, hostovala v uskupení Evrybáby a udělala si i certifikát z dramatické výchovy.
U divadla jsem potkala úžasné lidi – je to kouzelný, i když náročný svět, kde se musíte druhému umět otevřít, dokázat se na něj spolehnout a hrát společně, ne jen sám za sebe. Nebát se říct svůj názor, ale umět přijmout kompromis. A nebrat se moc vážně.
Po studiu na Západočeské univerzitě jsem se pak tedy rozhodla jít studovat ještě dramatickou výchovu na DAMU jako svůj třetí obor (k češtině a výtvarce), protože její metody a techniky mají ve škole ohromný potenciál. A opravdu – provázejí mě neustále: využívám je i v ostatních předmětech a divadelní soubor Spirála a dramaťák ZUŠ Stachy jsou pak pro mě taková třešnička na dortu celého mého snažení. Když vidím, jak se studenti skrz divadlo rozvíjí a rostou, říkám si, že to má smysl.
- Kolik jste se naučili divadelních her?
Ještě v tandemu s panem profesorem Heřtou jsme se Spirálou nacvičili Výtečníky. Když už potom neměl moc času a přenechal mi soubor úplně, hráli jsme autorské představení Noční můry, A. H. A. Tak takhle začala Trojská válka a Můj tanec se světem. Posledním dokončeným představením byla pohádka Šivar a had. Tam nás bohužel zastavil covid. Teď máme připravený scénář na motivy povídky Skandál v Čechách o Sherlocku Holmesovi.
- Jaké ty hry byly?
Většinou to byly autorské věci – tzn. zaujalo nás nějaké téma a formou improvizací a her jsme si postupně vytvořili společně kostru a následně text celé hry. Je to delší a náročnější cesta než hrát podle scénáře už předem hotového, ale celý ten proces je velmi obohacující.
Za A. H. A. jsme také pak dostali v Českém Krumlově na krajské přehlídce Mladá scéna ocenění za nejlepší scénář a Můj tanec se světem dokonce získal tamtéž o rok později celkové druhé místo, což je v historii Spirály zatím největší úspěch.
- Jaká je Vaše nejoblíbenější divadelní hra?
Divadlo mě fascinuje jako celek – ta neopakovatelnost zážitku, jedinečnost každého představení. Ta energie, která proudí mezi jevištěm a hledištěm, když se to povede. Jednu oblíbenou hru asi nemám, nechávám se vždycky znovu okouzlit. Navíc mě baví i nové cesty divadelního umění, jako je divadlo site specific nebo nový cirkus.
- Věděla jste jako malá, že chcete vést divadelní kroužek?
Určitě ne. Dokonce ještě v septimě (za nás bylo gymnázium sedmileté) jsem netušila, co bych chtěla dělat. Ale život mě navedl správným směrem. Učit mě baví moc a mám ráda češtinu, výtvarku i dramaťák.
- A nakonec – jaký je váš divadelní sen?
Ráda bych si zase zahrála divadlo s lidmi, které mám ráda a se kterými jsem hrála divadlo v Plzni. Nebo možná i s někým jiným. Ale ještě nepřišel ten správný čas.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů a uměleckých zážitků.
Anna Linhartová a Tereza Roučková 1. G