Třpyt, jazz a pád iluze – provedení Velkého Gatsbyho na Vinohradském divadle.
V pražském Divadle na Vinohradech jsme zhlédli představení inscenace Velký Gatsby, adaptaci slavného románu Francise Scotta Fitzgeralda. Režisér Martin Čičvák se pustil do odvážného úkolu – přenést na jeviště svět dvacátých let éru jazzových večírků, honby za snem a osudových zklamání. A podle mého názoru byl úkol jednoznačně splněn.
Scénář působí moderně, ale neutíká od původního děje. Zlato, třpyt, světla a zrcadla vytvářejí iluzi luxusu, který se postupně rozpadá stejně jako sny hlavního hrdiny. Kostýmy zapadají do glamour doby, ale nechybí ani prvky z dnešní doby, díky nimž se hra vyhýbá historickému klišé. Jako divák se ocitnete uprostřed večírků, které nikdy nekončí, a přesto v nich cítíte prázdnotu , ale i empatii směrem k postavám.
V titulní roli předvedl Marek Lambora skvělý výkon, obzvlášť v poslední scéně jeho postavy u bazénu. Mohu opravdu potvrdit, že výkon to byl bezchybný. Jeho Gatsby není jen bohatý muž s tajemnou minulostí, ale člověk, který se zoufale snaží uvěřit ve vlastní iluze. Jana Kotrbatá jako Daisy předvedla též výkon, za který se rozhodně nemusí stydět, a i ostatní vedlejší postavy, především Nick v podání Ondřeje Brouska.
Hudba v Fitzgeraldově díle je za mě důležitou součástí. Představení doprovázelo živé jazzové duo střídající elektronické remixy propojující minulost se současností.
Celkově jde o působivou a promyšlenou divadelní hru, která dokazuje, že Velký Gatsby není jen příběhem o ztracené lásce, ale i o společnosti posedlé úspěchem a hodnocením na každého z ní. Divadlo na Vinohradech nabízí podívanou, která vás bude bavit, dojímat a nutit k zamyšlení. A to je v dnešní době ten nejlepší druh divadelního kouzla.