Olympijské hry nejsou jen o sportovcích na trati, ale i o lidech v pozadí, bez kterých by špičkové výkony nebyly možné.
O své zkušenosti se podělili dva členové servisu české reprezentace, a zároveň bývalí studenti našeho gymnázia – Jakub Švejda (běžecké lyžování) a Antonín Honsa (snowboarding).
Jakub Švejda
1. Kolik párů lyží jsi odhadovaně namazal na olympiádě?
Těžko říct, v našem kamionu většinou fungujeme jako taková manufaktura a každý udělá část práce, někdo na lyže zažehlí prášek, druhý ho strhne, třetí nanáší liquid nebo jiný produkt, denně jsme odhadem udělali kolem 40-50 párů testových lyží, plus se každý stará o lyže svým závodníkům, což může být kolem 10 párů každý den.
2. Je pravda, že používáte vosky nebo vybavení, které si běžný zákazník běžně nekoupí?
Ano, kromě běžně dostupných vosků dostáváme od firem i testovací produkty, které se do prodeje nedostanou vůbec nebo až za několik let, ty porovnáváme a pokud fungují i používáme na závody. Pro nás je to výhoda více variant do testů a firmám na oplátku podáváme zpětnou vazbu, které věci fungují a které tolik ne.
3. Co děláš, když jsou sportovci na trati? Končí vaše práce přípravou lyží na závod, nebo ještě něco následuje?
To záleží na typu závodu, pokud se jede sprint, během kvalifikace připravujeme lyže do dalších testů, abychom ověřili zda zvolené varianty a kombinace vosků a struktur stále fungují nebo jestli na rozjížďky použijeme jiné produkty. Na delších vzdálenostech zaujmeme posty kolem trati a máme připravené náhradní hole a lyže, abychom je v případě problému byli schopni závodníkům co nejrychleji vyměnit.
Po každém závodě také musíme vyčistit závodní i testové lyže od špíny, kterou nachytají ze sněhu a od použitých vosků, aby byly připravené na další den. To běžně zabere několik hodin, takže naše práce končí až večer dlouho po závodě.
4. Jak vypadal tvůj den, když jsi měl volno?
My v servisu jsme měli za celé Olympijské hry dohromady 2 volné dny a ty jsem strávil v posteli na hotelu.
5. Setkával ses po práci také se servisáky z ostatních týmů? Pokud ano, máš nějakou zajímavou historku?
Abychom se vyvarovali zalidněným místům a možnosti přenosu nemocí tak měl náš servisní tým zařízené ubytování v hotelu mimo Olympijskou vesnici, kde se nacházela většina ostatních týmů, takže bohužel žádnou historku nemám.
6. Jaké bylo nejlepší jídlo, které jsi během olympiády v Itálii ochutnal?
Nejlepším jídlem byla paradoxně smažená rýže s kuřecím masem od našeho kuchaře Petra, který nám připravoval obědy, jinak špenátové gnocchi a všechny dezerty po večeři.
7. Podpořil si svou návštěvou nějakou místní pivnici?
Na návštěvy pivnic a podobných zařízení také bohužel nebyl čas ani energie a kdyby náhodou ano, tak by mě ráno zaškrtil šéf.
8. Jak by jsi popsal třemi slovy atmosféru ve Val di Fiemme?
Skvělá, přátelská, výjimečná
Antonín Honsa
1. Kolik snowboardů jsi odhadovaně připravil na olympiádě?
Fíha, těžká otázka na začátek. Odhadem mi pod rukama prošlo asi 40 prken. Ne vždy jsem se ale věnoval jen snowboardům, protože jsme zároveň museli připravovat i běžky na testování.
2. Je pravda, že používáte vosky nebo vybavení, které si běžný zákazník běžně nekoupí?
Ano, to je pravda. Ne všechny vosky nebo materiál se dají běžně sehnat v klasických obchodech.
3. Co děláš, když jsou sportovci na trati? Končí vaše práce přípravou snowboardů na závod, nebo ještě něco následuje?
V den tréninku, kdy je ještě do závodu daleko a máme připravené mazání, se snažím pomáhat trenérům, aby měli co nejlépe pokrytou trať. Natáčíme také videa a sledujeme podmínky. Když je těsně před závodem nebo přímo den závodu, tak jsme s kolegou Tomášem Schindlerem někde stranou a testujeme závodní vosky. Ty, které vyjdou nejlépe, nahlásíme přes vysílačku do stanu, kde se potom na prkna nanese vybraný vosk nebo případně urychlovač.
4. Jak vypadal tvůj den, když jsi měl volno?
Popravdě jsme žádný den volna úplně neměli. Snažili jsme se připravit závodníkům co nejlepší prkna, takže i když jsme tam byli s předstihem, každý den probíhaly testy nebo příprava vybavení. Když zbyl nějaký čas, šli jsme podpořit naše závodníky v jiných sportech, nebo jsme odpočívali na hotelu.
5. Setkával ses po práci také se servisáky z ostatních týmů? Pokud ano, máš nějakou zajímavou historku?
Ano, setkávali jsme se v podstatě každý den. Servisní buňky jsme měli všichni blízko sebe. Ale že bychom po závodech chodili společně na drink, to se moc nedělo – každý tým měl dost práce.
6. Jaké bylo nejlepší jídlo, které jsi během olympiády v Itálii ochutnal?
Těžko říct jedno konkrétní jídlo, ale moc mi chutnaly Angus steaky z Livigna.
7. Podpořil jsi svou návštěvou nějakou místní pivnici?
Ano, byli jsme na degustaci piva a navštívili jsme pivnici po závodech. Pozval nás tam Michal Dušek a Žaneta Peřinová. Byla to zároveň nejvýše položená pivnice v Evropě.
8. Máš nějaký zážitek s panem prezidentem?
Jo, jeden mám. Naše první setkání proběhlo docela netradičně na pánských záchodech. Tam jsem si ještě o fotku netroufl říct. Ale později, když jsme šli na závody, stál vedle nás, takže jsem se nakonec odvážil a fotku s ním si z olympiády odvezl.
Na závěr bych chtěla klukům poděkovat, že si na mě našli čas i mezi vosky, a za práci, která sice není na první pohled vidět, ale bez ní by žádný výkon na trati nebyl možný.
