Naši vážení čtenáři,
kvůli zákazu kulturních akcí redakci pomalu, ale jistě dochází náměty na další články.
Proto bude v následujících týdnech náš redakční tým psát a tvořit výhradně z vlastních zásob, vzpomínek a zkušeností.
Sám se pokusím tuto novou, zvláštní etapu započít pokusem o báseň, kterou jsem měl v šuplíku již hodně, hodně dlouho a která je volně inspirována námi všemi.
Velestát
Uznávání autorit,
to se dnes už nenosí,
názory se hromadí,
na rezavé podnosy
Srdce míti ze zlata?
To už spíše z plastu,
nevidíme konec nosu,
a není to z chlastu
Bereme si, kde je málo,
necháváme, kde je dost,
co se to jen s námi stalo,
že nevinní žebraj' o milost?
Pro všechny demokracie,
moc přesto pro pár jen,
nikdy se nic nezměnilo,
však všichni žijem 'sen'..