Chtěla bych vám představit knížku, která mě zaujala a od které jsem se nemohla odtrhnout.
Dívka s pomeranči vypráví o klukovi jménem George, kterému před třemi lety zemřel otec. Jeho smrt bere George s určitým nadhledem, příliš se jí netrápí. George se vrací z hudebky domů a v pokoji uvidí svou maminku, jejího přítele, se kterým má malou holčičku, a svou babičku a dědu. Překvapí ho, že vypadají vystrašeně. Po smrti Georgova otce nenašli žádný dopis, vzkaz ani rozloučení. Až nyní po třech letech v červeném kočárku na půdě. A začíná příběh dopisu otce pro syna. Dopis popisuje první seznámení otce s budoucí manželkou, Georgovou matkou. Tu nazývá dívkou s pomeranči, protože ji potkal v tramvaji, když na sobě měla starší oranžovou bundu a v rukou držela pomeranče. A tak začíná pestrý vztah, který popisuje až do své smrti. V jejich příběhu je mnoho okamžiků, které jsou romantické, ztřeštěné, nepředvídatelné. Proto je příběh tak čtivý a nelze se od něj odtrhnout. Ale podstatou všeho je, aby George poznal svého otce a svou matku a pochopil, jak je pro ně důležitý. Pro teenagera George se příběh jeho rodičů se stane impulsem k tomu, aby dokázal být sám sebou a nebát se vyjít k lidem. I přesto, že je kniha na první pohled o vztahu zesnulého otce se synem a mohla být vnímána jako smutná, má v sobě naději, vtip a radost ze života.
Jostein Gaarder je norský spisovatel, píše hlavně pro děti a mládež. Ale většina Čechů ho bude znát jako autora románu Sofiin svět, kde je v příběhu vysvětlována historie filozofie.