Ondřej Matějka – Evropa ve škole (1. místo v KK soutěže Evropa ve škole, ČU v celostátním kole)
DŘÍVE
Studené zimní odpoledne. Neděle. Mrzne. Rodina Novákových bydlí na vesnici, do městečka je to asi pět kilometrů. Auto nemají, domeček je malý, ale útulný. Rodinu tvoří tatínek Josef, maminka Marie a pětiletý Pepíček.
Atmosféra mezi manželi dnes není ideální. Tatínek je nervózní, protože musí běžet do městečka, aby hodil do poštovní schránky důležitý dopis pro tetičku. Do zítřka to nepočká, schránku vybírají zítra brzy ráno. Jenže tatínkovi se do zimy nechce, přece jen je to hodina cesty tam, hodina zpátky. Navíc Pepíček pořád otravuje, že chce postavit autodráhu (co jsme mu to jen k těm Vánocům dali). A ještě ke všemu dávají večer v televizi bezvadnou detektivku, kterou budou opakovat zase za dlouho, jestli vůbec někdy.
Maminka má zase hlavu jako balón kvůli práci. Musí do večera přepsat na psacím stroji pro šéfa ještě spoustu stránek. Psací stroj zlobí, pořád se to zasekává. Šéf chce ode všeho tři kopie, takže se maminka lopotí s kopírovacími papíry, ruce má od nich už špinavé. Nemůže se pořádně soustředit, Pepíček pořád ječí kvůli té autodráze. Hlava jí třeští, už zase udělala chybu, šéf to chce bez překlepů, takže další zmuchlané papíry letí do koše. A večer ta skvělá detektivka, to musí stihnout!
„Tak už tomu Pepíčkovi tu autodráhu postav, nebo z toho zešílím!“ řve maminka zoufale na manžela. Tatínek tedy začíná se stavbou, autodráhu zprovozní, nechá Pepíčka, ať si hraje, a vyráží do mrazu s dopisem pro tetičku.
Krize je vyřešena, maminka konečně dokončuje práci, promrzlý tatínek se vrací z městečka. Pepíček se u autodráhy dostatečně unavil. Už ho jen umýt, dohlédnout na čištění zubů, šup do postele a za chvíli spinká jako andílek.
Josef a Marie si konečně sednou do obýváku k televizi, už se nemůžou dočkat, až začne (na jednom ze dvou programů) vytoužená detektivka. Vidina krásného nedělního večera. Paráda! Je to napínavé! Kdo asi spáchal tu vraždu?
Před půlnocí se manželé probudí zkroucení na pohovce, únava je přemohla. „Tak jsme to zase nedokoukali,“ řekne rezignovaně tatínek. „Jdi se umýt první, já si ještě chvilku odpočinu!“ reaguje maminka. „To je ale smůla, taková pěkná detektivka!“
A NYNÍ
Studené zimní odpoledne. Neděle. Mrzne. Rodina Novákových bydlí na vesnici, do městečka je to asi pět kilometrů. Auto nemají, domeček je malý, ale útulný. Rodinu tvoří tatínek Josef, maminka Marie a pětiletý Pepíček.
Venku je sice zima, ale v domečku teploučko, topení funguje skvěle. Tatínek sedí u počítače a popíjí pivo. Náhle si vzpomněl, že musí napsat tetičce. Ale to je chvilinka! Tetička je počítačově gramotná. Za pět minut tatínek odesílá mail. Brouzdá si po internetu a občas se zálibně podívá na malého Pepíčka, který ani nedutá, v ruce má tablet a nadšeně si s ním hraje. To jsme to ale dobře vymysleli, to byl nápad na vánoční dárek! Tablet nám zaručuje klidná nedělní odpoledne! Dám si ještě jedno pivo!
Maminka má dneska výjimečně nějakou práci, jinak mívá víkendy volné. Šéf ji ale požádal, jestli může přepsat pár stránek a soubor rozeslat zákazníkům, nebude to samozřejmě zadarmo. Proč si nepřivydělat! Maminka je šikovná, prsty se jí po klávesnici jen míhají. Občas se objeví chybička, ale není žádný problém ji rychle opravit. Ještě soubor odeslat na několik adres a bude hotovo (a přivyděláno)!
Pepíček si chce dát něco na zub, pak se umyje, vyčistí si zuby a hupsne do postýlky (před spaním mu ještě tatínek na tablet stáhne jednu hru, i když by to Pepíček asi už zvládl i sám).
Josef a Marie si sednou do obýváku. Je před nimi krásný klidný nedělní večer.
„Co si dneska pustíme?“ zeptá se manželky Josef.
„Já bych si dala nějakýho Poirota, toho mám nejradši!“ odpovídá Marie. A Josef hned zjišťuje, jaký z padesáti dílů detektivního seriálu si zrovna dneska vyberou. Za chvilku ale Josef vidí, že se Marii klíží víčka.
„Dokoukáme to asi zítra, viď?“ A když to nevyjde zítra, nic se neděje. Mohou si tu detektivku přehrát kdykoli. A třeba od začátku!