Když se řekne „taneční“, většina si představí půvabnou dívku tančící s hezkým chlapcem. Co když je to ale jinak?
Co když dívek je více než chlapců? Co když si úplně cizí lidi kupují vstupenky, aby mohli vidět, jak se ztrapňujete?
Začíná to tak, že dívky si stoupnou na jednu stranu a chlapci na druhou stranu sálu. Poté pronese učitel tance půlhodinový proslov, napomíná kluky ohledně společenského oblečení, a dívky chválí za to, jak jim to sluší. Přitom prohodí několik vtípků, aby odlehčil atmosféru. Ale vám je tohle všechno úplně jedno, protože víte, že čeká pánská volenka, a jen se modlíte, aby si vás vybral někdo normální a aby nezjistil, že jste samou nervozitou zpocené jak čuníci. Do toho vás kupříkladu začne svědit hlava nebo škrábat spodní prádlo, anebo se nervově zhroutíte a spadnete na zem. (Ano, i tohle se stalo na mých prvních tanečních.)
Pak začíná trapas. Chlapec k vám má přijít, pozdravit, říci své jméno a vy musíte udělat to samé. Nato vás vyzve k tanci a vy musíte říct ANO, i kdyby to byl sebevětší exot (u nás byli celkem hezcí kluci). A jestli jste si myslely, že tímhle trapas skončí, šeredně se pletete, protože jakmile vás chlapec (muž) vyzve k tanci, začnete obcházet dokola sál, přičemž vám MUSÍ říct: „Sluší ti to” nebo „Máš hezké oči”. A vy na oplátku řeknete: „Děkuji” nebo „Tobě to taky sluší”. Ale doporučuji spíše říkat: „Máš hezký oblek.“ (Proč? Protože chcete být hned na začátku upřímné, pozor, ale ne moc. Nemůžete mu říct: „Hezký oblek, takový měl můj táta na pohřbu své babičky.”) Potom doporučuji, abyste, dívky, odlehčily situaci. (Proč? Protože ten kluk je ještě víc nervózní než vy.) Řeknete například: „Je to opruz”, „Je to tu divný”, „Taky se těšíš, až to budeš mít za sebou?”, nebo „Taky tě sem dohnali rodiče”? Málokterý kluk jde do tanečních dobrovolně, věřte mi, že se většinou uvolní a začne se normálně bavit, protože zjistí, že jste na tom stejně. Pak se buď budete snažit napodobit kroky, co vám ukázal učitel, nebo vás odvede zpátky na vaše původní místo a řekne: „Tanec s tebou jsem si užil “ nebo „Promiň, že jsem ti pošlapal tvé střevíce, příště se zlepším ”. Vy na to VŽDY mile odpovíte (i kdyby tomu tak nebylo a věděly byste, že vám střevíce příště znova pošlape). Při tom všem vás pozorují úplně cizí lidi. Takhle to pokračuje pořád dokola, mezitím se střídáte s druhou skupinou (můžete být v obou, doporučuji stát u kraje, kde je menší pravděpodobnost, že budete tančit dvakrát za sebou). Zatímco chlapci tančí pořád, většina dívek mezi tanci čeká. (Jak říká náš učitel tance: „Jim to jenom prospěje.”) Mezitím jsou i velké desetiminutové přestávky, při kterých s kamarádkami proberete, s kým a jak jste „tancovaly”. Před koncem lekce ještě stihne učitel rozdat dva úkoly pro chlapce: složit básničku pro svoji taneční partnerku a přinést všem dívkám, s nimiž „tančili”, květinu. (Poznámka pro kluky: „Tančete, s co nejmenším počtem dívek, vyjde vám to levněji.“ Já bych měla dostat 6 květin, ale myslím si, že dostanu maximálně dvě až tři.)
Tolik k mému prvnímu dojmu z tanečních. Ještě poznámka: Je normální, že si nebudete navzájem pamatovat jména, doporučuji je společně hádat o přestávce s kamarádkami:-)