Tento významný den máme v povědomí snad každý (minimálně kvůli volnu). Oficiálně ho nazýváme Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva.
Většina z nás nejspíše také viděla videa, jak jsou dnešní studenti schopni odpovědět na otázku, co se ten den vlastně stalo. Není to ovšem chyba pouze studentů, lidé celkově zapomínají na důležitost událostí a příběhů, které se v minulosti na našem území odehrály.
17. listopad 1939
V tento den byly na území tehdejšího Protektorátu vyhláškou říšského protektora Konstantina von Neuratha uzavřeny všechny vysoké školy . Vyhláška byla konzultována v Berlíně za přítomnosti Adolfa Hitlera, vykonáním úkolu byl pověřen K. H. Frank. Záminkou k tomuto činu byla vlna demonstrací, kterou okupace vyvolala. Během demonstrací 28. 10. 1939 byl zabit student medicíny Jan Opletal, který se tak stal mučednickou tváří všech studentů. Největší studentská demonstrace se odehrála v den jeho pohřbu (15. 11. 1939).
V noci 16. listopadu obsadily jednotky SS za pomocí tajné policie 3 vysoké školy a přilehlé koleje (Praha, Brno, Příbram). Zatýkaly hlavní tváře odporu a shromažďovaly je na určená místa. Tu samou noc bylo pro výstrahu veřejnosti popraveno 9 mladých odvážných studentů, kteří se postavili zlu čelem. Dalších 1 200 studentů a pracovníků školy bylo transportováno do koncentračního tábora blízko Berlína. O možnost studovat a pracovat přišlo přes noc na 15 000 studentů a zhruba 1 000 zaměstnanců, včetně profesorů a docentů. Jediná možnost, jak pokračovat ve studiu, byly německé univerzity, které ovšem české studenty v této době přijímaly pouze mimořádně.
17. listopad 1989
Stejně jako v roce 1939 bylo Československo v roce 1989 pod nadvládou totalitního režimu. Demonstrace v roce 1989 je mladší a osobně se domnívám, že je mnohem více připomínána a zastiňuje neméně důležité události roku 1939.
Každý vám k tomuto datu použije nejspíše termín sametová revoluce. Rádi bychom věřili v tu historku o demonstraci, při které netekla krev a s demonstranty se jednalo v rukavičkách. Víme ale, že se s nimi jednalo v těžkých botách, kožených rukavicích, se štíty a obušky. Ale proč vlastně k demonstracím došlo?
Studenti se začali scházet u lékařské fakulty UK na Albertově, aby si připomněli odvahu svých starších kolegů, kteří se nebáli postavit režimu před 50 lety. Během dne se přidávalo čím dál více lidí, už nejenom studentů, k pochodu na Vyšehrad, kde měla pieta skončit. Ovšem většina davu pokračovala místo domů na Václavské náměstí vyjádřit nahlas svůj názor. Pokud se totalitním vládám něco opravdu nelíbí, pak je to názor občanů.
Dav byl tedy nejprve odkloněn policejními složkami ze směru na Václavské náměstí, pokračoval tedy na Národní třídu, kde byl ze všech stran obklíčen, ale paradoxně také vyzván k opuštění prostoru. Došlo tedy k hromadnému bití nic netušícího davu, které spustilo vlnu nevole v celé společnosti. Začaly se konat hromadné stávky studentů, továren i umělců. Formovalo se Občanské fórum v čele s budoucím prezidentem Václavem Havlem. Během následujících dnů stávky a demonstrace pokračovaly, až 7. 11. 1989 rezignovala celá dosavadní vláda. Před novým rokem se stal Václav Havel prezidentem.
Záměrně v dnešním článku vynechávám zmínku o událostech 17. listopadu v posledních letech, protože si myslím, že tyto události jsou mnohdy nedůstojné, pošpiňující památku a nezměrnou významnost historických událostí z tohoto dne, a vrhají ostudný stín na hrdiny, kteří za svobodu skutečně obětovali své životy.
Pro zajímavost přidávám zamyšlení Karla Kryla nad událostmi sametové revoluce, týdnů a měsíců po ní:
Ztráta tempa v šachu znamená prohranou partii. Sametová revoluce, nebo jak se to nazývalo, ztratila tempo. Řekl jsem to ve chvíli, kdy to nebylo moc populární. Věřit politikovi je nesmysl a je to sebevražedné. Politikům se nevěří. Politikové se kontrolují. Věřit se má v Boha.
– Karel Kryl