Nějak jsem se ještě mentálně nesrovnala se začátkem školního roku (chápu, že po měsíci mám nejvyšší čas), proto přidávám ještě nostalgickou vzpomínku na léto.
Loni v létě jsem poprvé v životě jela s krosnou stanovat a letos jsem (ne)pokořila další položku v seznamu typických letních aktivit. Sebrala jsem batoh, možná až moc velkou zásobu birellů a s několika kamarády vyrazila na vodu. Konkrétně na řeku Otavu.
Jako úplná začátečnice jsem jela jako ,,háček“. Nejdříve jsem ani netušila, co ten výraz vlastně znamená, ale později jsem zjistila, že sedím v přední části kánoe. Ono obecně mi ten vodácký slang dal poměrně zabrat. Například při výkřiku kamarádky: ,,Kachna!“ jsem jí kompletně zmatená odpovídala, že nevím, co dělat, ať mluví normálně, jelikož netuším, co ,,kachna“ ve vodácké řeči znamená. Vtip byl v tom, že vůbec nic. Kachna je skutečně jen výraz pro zvíře a ne pro nějaký speciální chvat s pádlem.
Musím také hrdě zmínit, že jsme se ani jednou nepřevrátili a vcelku zvládli i několik jezů, i když asi ne úplně díky mně. Největší škodou bylo nabrání trochu vody, což odneslo pár kusů mokrého oblečení. To pro změnu bylo kvůli mně.
Celkově musím říct, že jsme těch pár dní užili. Oproti prvotním obavám musím konstatovat, že už chápu, co všichni na té vodě vidí, a já doufám, že si to někdy v budoucnu zopakuji.