Dobrý den, pane Večerníčku. Vítám Vás v našem studiu.
Pro všechny jste známý jako příjemná upomínka z dětství značící v sedm hodin krátkou pohádku, po které jsme jako malí chodili spát. Jaké byly Vaše začátky a co Vás k této už legendární práci přivedlo?
Dobrý den, moc děkuji za pozvání a krásný popis. Víte, moje začátky nebyly nic moc zajímavé, jako student filmové školy jsem již za studia pomáhal při několika animovaných filmech, to mě moc bavilo. Jednou, pamatuji si, že to byla středa, mě vyhledala a oslovila produkční pořadů na jedničce paní Maková, zda bych si chtěl zkusit zahrát roli roznašeče novin. A já, který byl tehdy vděčný za každou roli, jsem to s radostí přijal. Samozřejmě jsem musel projít castingem, o roli se totiž ucházeli i další, např.: motýl Emanuel, Krteček či Rumcajs. Jak vidíte, roli jsem získal já. Na ostatní se ale nezapomnělo, protože si později zahráli v mnoha pohádkách, které následovaly po mně.
Letos je to přesně 60 let, co jste na scéně. Neměl jste někdy chuť odejít?
To víte, že měl, 60 let je 60 let. Ale pokaždé, když jsem to chtěl udělat, prošel jsem si pár dopisů, co mi přicházely od dětí a svůj názor jsem rychle změnil.
To je krásné. Když si to uvědomím, bylo na vás odchováno mnoho generací, těm nejstarším je dnes již přes šedesát. Jak to vnímáte?
Je to neuvěřitelné. Tolikrát se mi už stalo, že jsem šel po ulici a najednou mě zastavila stará paní se slovy: ,,Já na vás koukala jako malá“. S radostí jsem se s ní dal do řeči a zavzpomínali jsme na staré časy. To je jeden z mnoha příkladů. Samozřejmě mě oslovují i rodiče s dětmi a mně to vždycky připadá strašně krásné, že můžu být tím, co je přes hranici věkového rozdílu spojuje.
Je na Vás vidět, že jste na správném místě. Moc děkuji za velice milý rozhovor a nakonec bych měla malou otázku. Jak to děláte, že vypadáte pořád tak dobře?
Já taky moc děkuji za pozvání. A to, že nestárnu, je způsobeno mojí prací, víte, za to, že den co den dělám dětem radost, mi ony nedovolí zestárnout.