Neděle 14. 1. 2024, to byl den, kdy měli studenti z 1. A, 5. G a dva stateční žáci z 1. B sraz na Špičáku.
Zde jme spolu měli strávit dalších 5 dní na lyžařském výcviku.
Ubytováni jsme byli na chatách Hanička a Blaženka, pokoje byly hezké, postele vrzaly tak akorát nahlas
a dekorace v podobě pastí na myši pod postelemi hezky doplňovaly díry ve zdech. Ale abych nebyla jenom negativní ohledně ubytování, tak v obou dvou chatách topili, a to hodně. Dokonce natolik, že náhradní mikiny zabalené od maminek, rozhodně nebyly potřeba.
Po ubytování nastala první společná aktivita, procházka k Černému jezeru. Výprava byla natolik vyčerpávající, že jsme se všichni těšili na večeři. Tam ale na nás čekalo příjemné překvapení místních kuchařů, a to v podobě koprovky s knedlíkem. Opravdu jsme byli tímto gestem zaskočeni a ještě ten večer jsme všichni rozbalili své zásoby z domova. Večer před spaním nás potom čekala beseda s učiteli
o bezpečnosti a pravidlech na svahu.
Pondělí, první den našeho výcviku, začal rozřazovací jízdou, při které se ukázalo, jak jsme všichni dobří
a vynikající lyžaři. Zbytek dne jsme už jen lyžovali. Druhá beseda na seznamu byla o lyžích, jak fungují a jak o ně pečovat.
Ani úterý nebylo výjimkou, celý den jsme lyžovali. Zkoušeli jsme jiné styly a jiné druhy sjezdovek, a jelikož to byl velmi náročný den, naši skvělí učitelé nám tentokrát večerní besedu odpustili.
Možná vás to překvapí, ale i ve středu jsme celý den lyžovali. Říká se, že třetí den je vždy nejkritičtější, ale ani to nás nezastavilo. Hrdě jsme obuli přezkáče na bolavé nohy, plné modřin a vydali se na svah. Odpoledne nás sice zasáhla mlha s větrem, ale zvládli jsme to. Den jsme zakončili besedou s naší zdravotnicí o první pomoci.
Čas utíkal, aniž by se nám to líbilo, rychleji a rychleji a před námi byl předposlední den lyžování. Počasí celý den nebylo nic moc, foukalo, byla mlha a sněžilo. To opravdové dobrodružství začalo ale až odpoledne, když se spustil déšť. Ukázalo se, že není nic, čeho by se naši instruktoři zalekli. Zážitek to byl opravdu silný, ale kdo může říct, že sjel Špičák za naprosto nulové viditelnosti v mlze a dešti…
Pátek, poslední den. Dopolední lyžování uteklo jako voda a byl čas jít si zabalit oblečení a alespoň trošku uklidit pokoje. Fyzicky nejnáročnější věc za celý týden. Nakonec se vše povedlo a nezbylo nám nic než čekat na rodiče, kteří si pro nás přijedou.
Nemůžu mluvit za ostatní, ale já osobně bych prohlásila letošní lyžařský kurz za velmi úspěšný
a povedený. Ano, samozřejmě byly nějaké zádrhely v podobě těžkých pádů na svahu, ale všichni jsme přežili bez zlomenin a to považuji za úspěch!
