Rok se sešel s rokem a naši druháci opět vyrazili na týdenní vzdělávací kurz.
Pondělí: sraz a výstup na Blaníky
Všechno začalo v 9 hodin ráno na autobusovém nádraží ve Strakonicích, kde jsme nabrali zbytek výpravy a vyrazili směrem k – pro nás velehoře hor – Velkému Blaníku. Výhledy byly nádherné, cesta pohodová a rytíři v hoře nás přivítali s vlídností. To se ale bohužel nedá říct o Malém Blaníku – výhledy nic moc a převýšení obrovské. Unavení, ale plní dojmů, jsme dorazili do tábora Soběšín, kde nás čekalo nemilé překvapení: žádný signál, natož Wi-Fi. Naštěstí nám náladu zlepšila výborná kuchyně.
Úterý: Český Šternberk a Sázavský klášter
Druhý den jsme strávili poznáváním historie – navštívili jsme hrad Český Šternberk a poté i Sázavský klášter. Obě místa nás zaujala nejen svou architekturou, ale i příběhy, které jsme během prohlídek slyšeli.
Středa: Kutná Hora a podzemí
Další den nás opět přivítal chladným ránem. Čekal nás výlet do Kutné Hory, kde jsme navštívili slavný chrám sv. Barbory a muzeum stříbra. Největší zážitek? Jednoznačně sestup do historických hornických dolů, kde jsme si mohli na vlastní kůži, doslova – zima tam byla pěkná – vyzkoušet, jak těžká byla práce horníků v minulosti.
Čtvrtek: Pivovar a 12 kilometrů navíc
Den jsme zahájili prohlídkou pivovaru Kácov, která zaujala snad úplně všechny. Poté jsme se přesunuli do Zruče nad Sázavou, kde jsme si dali rozchod na oběd a poté navštívili místní kuličkovou dráhu, místo spíše pro zabavení paní učitelek. Když jsme si mysleli, že máme pro tento den hotovo, přišlo překvapení: 12 kilometrů dlouhá procházka zpět do kempu. Bylo to náročné, ale odměnou nám byl večerní táborák a opékání buřtů.
Pátek: loučení, hvězdy a Malenice
Poslední den, poslední probuzení do zimy. Po rozloučení s kempem (a s pavouky na zdech chatek) jsme se vydali na hvězdárnu v Ondřejově, kde nás čekala velmi poutavá prohlídka. Viděli jsme například největší teleskop ve střední Evropě.
Poté už jsme se vydali na cestu domů. Paní učitelky nás bravurně zvládly přepravit z jednoho vlaku do druhého a na konečné zastávce ve Strakonicích jsme se rozloučili. Tedy – většina. Mnohé z nás totiž ještě čekala večerní „šichta“ na diskotéce v Malenicích.
