Lakomec, dílo francouzského autora Moliéra, bylo již mnohokrát zpracováno jak divadelně, tak filmově a předlohou pro něj bylo drama antického spisovatele Tita Maccia Plauta.
My jsme měli možnost představení zhlédnout ve Vinohradském divadle v Praze, a přestože jde o komedii, ukáplo i pár slz. Někdo brečel smíchy, někdo studem.
Po příjezdu na náměstí Míru jsme měli zhruba hodinu a půl do začátku představení, takže jsme volného času využili, jak se dalo. Někoho zaujalo občerstvení, jiní zavítali do kostela sv. Ludmily a prohlíželi si nádherné nástěnné fresky na zdech a stropu kostela, nemluvě o úžasné atmosféře, kterou dodávalo světlo pronikající skrz rozetu a vitráže. Ten dojem lehce kazila kázající paní před kostelem, kterou doprovázela jiná žena na kytaru, ale pokud si toto odmyslíme, zážitek to byl krásný.
V 18.45 jsme se sešli před divadlem, rozdělili si lístky a šli si odložit kabáty a šály. Po snad nekonečném zvedání se a uhýbání ostatním lidem jsme se konečně v klidu usadili a jen nedočkavě čekali na zazvonění zvonce. Už hned první scéna byla poněkud zvláštní. Brali jsme to ovšem jako nepatrný detail a dál se soustředili na děj. Je jasné, že divadla musí představení upravovat, aby se zalíbila i mladšímu publiku, ale někdy je méně více. Přehnané užívání moderních výrazů a extravagantní kostýmy pak působily spíše nevhodně a místy i trapně. To se projevilo i tak, že skoro tři řady po první přestávce opustily sál.
I přesto všechno byly i světlé stránky. Kulisy i výkony herců byly perfektní a o vtipy a humor nebyla nouze. Také slavný Harpagonův monolog byl sehrán opravdu skvěle a celá scéna byla plná emocí.
Hodnocení z řad našich studentů jsou smíšená, ale převažují ta negativní. Zde je několik z nich pro představu:
,,Je to neúcta k autorovi.“
,,Ty kostýmy bych ještě snesl, ale to, že tam začal rapovat, bylo moc.“
,,Mně osobně se to líbilo. Zasmála jsem se a pobavila.“