Milí studenti gymnázia vimperského,
vždycky jsem nerad psal reportáže a ne že by mi scházela odvaha reportérem býti.
Spíše ale z oné absence čiré lidské vášně a z přílišné objektivity těchto informačních listů.
A za druhé:
italský lid, jak jsem byl schopen za poslední měsíc pochytit, čirou lidskou vášeň opravdu
nepostrádá a objektivity často pozbývá. Proto si myslím, že bych mohl rozumnou reportáží
vyhovět žádosti paní učitelky Heřtové a přiblížit vám, jak to tady ve střední Itálii funguje.
Proto vám, studenti, píšu dopis.
Těstoviny, jak asi tušíte, jsou základní stavební jednotkou každého dne. A to nejen pro lidi,
ale i například pro psy — ke konzervě totiž vždycky dostanou řádnou porci těstovin, které se
za ten den nestihly sníst. Vařit těstoviny si v přítomnosti Itala nikdy nedovolujte. Obzvlášť
pokud jste Čech. Za těstoviny s kečupem tu totiž dostanete minimálně přes ústa. Je to
zkrátka svatá věc, asi jako u nás pivo. A na to se nesmí zapomínat, ať už jste v Česku nebo
v Itálii. Tak tedy už po škole nechvátám na Korej, ale na oběd, abych onu svátost dodržel.
Jestli máte zažité nějaké stereotypy o Italech, jsou pravděpodobně správné. Obzvlášť ten, že
se nemá nikam pospíchat. Pouček je spoustu. Jak říká můj kamarád Leonardo: „Nech čas, mít
čas.“ Nebo ještě lepší: „Čas neexistuje.“ Leo mi po tom, co jsem mu říkal, že když jdu někam
pozdě, jsem z toho celý nesvůj a úzkostný, řekl: „To mám stejně, ale když jsem někde dřív.“
Rodina je tu důležitá věc. Jak pravil starý Don Corleone v prvním dílu Kmotra: „Muž, který
netráví čas se svojí rodinou, není pravý muž.“ A tady je tomu přesně tak. Například má
rodina bydlí v areálu pěti domů, ve kterých bydlí celkově asi dvacet rodinných členů.
Dokážete si asi představit, že to byl trochu šok, když jsem přijížděl v domnění, že má rodina
je čtyřčlenná.
No a jestli se ptáte, jak se asi vidlák ve městě cítí, tak asi jako vidlák ve městě. Do mojí školy
totiž chodí více studentů než v mé rodné vesnici Stachy sídlí. Výuka je každý den od osmi
hodin ráno do dvou hodin odpoledne. Přestávky mají jen dvě, vyučovacích hodin šest. Jestli
vám časový počet nevychází, bude to proto, že hodiny zde nemají 45 minut ale 60. Takže
kdybyste se na hodině matematiky, informatiky nebo fyziky nudili, vzpomeňte si na mě, vždy
to může být delší. Ale to pouze kdyby, tento scénář je jen fikcí pro lepší přiblížení mého
způsobu života v Itálii. Každý student přece ví, že se nuda v těchto hodinách a všeobecně ve
škole hledá těžce.
První ze slov, které jsem se v italštině naučil, bylo slovo discoteca. Ať už pro jeho
jednoduchost nebo významnost. A musím se přiznat, nic nemá na naše světové choré disco
v Malenicích. Na diskotékách v Itálii hrají pouze italské písničky, a jelikož jsem do umění
italského jazyka ještě tolik nevnikl, jsem při tanci pořád někdy v bocích takový zatuhlý.
„Nech čas, mít čas“ — to sice ano, ale jedna věc se tu nikdy neodkládá: a sice sobotní flám.
Každý, ať už mladý nebo starý, jde v sobotu ven do města. Někdo samozřejmě s větším
odhodláním, někdo s menším. Ale jde. V mém městě dokonce na víkend zavřou celou ulici,
aby se lidé měli kde bavit.
Kdo se rád zabývá módou, každé úterý je tu trh s velkým výběrem starého oblečení, ve
kterém člověk může najít značkové kousky za velmi nízkou cenu. Musí však hledat. Trhy jsou v Itálii velice oblíbené a mají jich tu spoustu. Například kromě toho úterního je tu jednou
za měsíc, nazval bych to bleší trh. A i tam si člověk vybere: nábytek, vinyly, porcelán a tak
dále. Naposledy se mi dokonce podařilo narazit na hodinky značky Cartier za pouhých 30
eur. V duchu jsem si říkal, že máme štěstí, že takové události v Čechách nemáme, protože
jsem si vzpomněl na moji drahou maminku, která je tak trochu sběratelka všeho. Myslím, že
už bychom se doma ani nehnuli.
Vzpomínám na vás, studenti, a samozřejmě i na vaše nadcházející maturitní plesy. Žádný
takový zvyk tady totiž není a já strádám příležitostí si udělat nějakou pořádnou ostudu. Tady
se organizuje pouze malý večírek po maturitě, kde ale učitelé vítáni nejsou. A vy, učitelé,
nám pořád říkáte, že k vám nemáme žádnou úctu. Tady by s vámi ani nikdo nezapařil. Na
druhou stranu se tady více než u nás učí, tak to možná bude tím, že si tu maturitu nemusí
dohánět úplatky na baru. Těžko říct.
Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, jsou somatotypy a vzhled místních obyvatel. Bylo pro
mě změnou, že většina lidí zde je hubená a ani nejsou tak plešatí. Spousta lidí mi řekla, že to
je stravou, teplem a šumivým vínem (proseccem). Doteď mi to nějak nesedí. Zvláštní.
Tak vám, studenti, přeji hodně zdaru, ať se vám vydaří maturitní večírky a ať se po nich
i pořádně stydíte — abyste měli jistotu, že to byly večírky dobré. Výborné známky a ty
nejlepší sportovní úspěchy.
Vincent