Jak to vypadá v Klubu Olympiády českého jazyka?
Od předloňského finále češtinářské olympiády jsem členkou Klubu OČJ a pravidelně jezdím na jeho akce. Vám teď přináším malou ochutnávku z listopadového srazu. Jen bych předem upřesnila, že ačkoliv je účast na finále vstupenkou do Klubu, samotné dění v něm už s jazykem moc nesouvisí a jde v něm nikoliv o slohy a vyjmenovaná slova, ale hlavně o navazování nových a udržování starých přátelství.
V pátek na konci podzimních prázdnin jsem se sbalila a zamířila do Prahy. Tam jsem přibrala svého druha spolucestovatele a kodrcali jsme se vlakem do Brna a pak ještě do Žebětína (což je takové satelitní městečko), jelikož v místní škole jsme byli ubytovaní. Než dorazilo všech cca 40 účastníků, bavili jsme se našimi obvyklými tématy – železniční doprava, učivo na matfyzu (dost češtinářů tam studuje), Erasmus a vzpomínky na jiné klubové akce.
Po večeři jsme se spolu s dalšími kytaristy pustili do hraní nejen klasických písní k táboráku, ale taky přetextovaných písní z klubového zpěvníku, který už od léta vzniká. Stůl nám krášlila kytice růží, kterou jsem odbdržela v Praze a připnutou ke krosně se mi ji povedlo dopravit do Brna jakž takž bez úhony. Jako tradičně jsme šli spát dost pozdě, a když se ráno všichni vyhrabali ze spacáků, vyrazili jsme na výlet plný tematických úkolů.
Tématem letošního srazu bylo obléhání Brna Švédy, a proto družiny, do kterých jsme byli rozřazeni, nesly jména čtyř švédských generálů. Nejprve jsme ve městě hledali monumenty zachycené na obrázcích, jež jsme nafasovali, přičemž jsme se snažili vyhýbat jednomu z organizátorů, který se v kostýmu generála promenoval po ulicích a rozdával trestné body. Druhou částí výletu byla túra, orientovali jsme se pomocí pěkně ilustrovaných obrázků křižovatek. Zastavovali jsme na stanovištích, jež nám skýtala různé kratochvíle – pálení papírových domečků (švédské rabování) nebo skládání stoličky z Ikey (hodnoceno podle rychlosti a pevnosti). Odpoledne jsme trochu bloudili, ale po setmění jsme nakonec dorazili zpět do školy, kde se rozběhl pestrý večerní program.
Začali jsme divadelními scénkami družin a v kulturním duchu se pokračovalo promítáním grotesky, kterou jsme natočili na klubovém letním táboře. Večer se rozproudil s šermířským turnajem, v němž se bojovalo o čest, přízeň dívek a moje růže. Následovala lekce skotských lidových tanců, která po závěrečné písni vyústila v obvyklý srazový chaos. Všichni jsme potřebovali dohnat společný čas, který se během podzimu ztratil. V pozdních hodinách došlo na vyjídání kuchyně a kohoutí zápasy na suchu. Kdo ještě nebyl ospalý (nebo byl, ale nechtěl si to přiznat), účastnil se zas veselice a zpěvu s kytarami a nakonec unaveného povídání na chodbě. Přitom někdo co chvíli prohlásil, že už musí jít spát, načež zůstal vzhůru minimálně další hodinu.
V neděli ráno jsme vstali z mrtvých, uklidili po sobě školu a rozprchli se zpátky do všech koutů republiky. Další skvělá klubová akce za námi, do další zbývá tak čtvrt roku a mezitím se můžeme chystat na další ročník OČJ.
