Jaképak nástrahy a kuriozity se letos objevily v zadání češtinářské olympiády? Já se na ně dívám očima každoročního účastníka, tak se podívejte se mnou.
Snad aby nás na začátku motivovali, zahájili tvůrci první úlohu anekdotou:
Malíř se ptá pastýře: „Nevadilo by vám, kdybych maloval vaše ovce?“
Pastýř: „To tedy vadilo! Co bych pak dělal s barevnou vlnou?“
Tenhle vtip ve mně rezonoval vzpomínkou na předloňské finále OČJ. Z ohrady na kraji tábora tehdy utekly tři ovce a my účastníci se bavili sledováním jejich majitele, který se je na náměstíčku snažil pochytat, přičemž jsme všichni byli bezpečně zalezlí na zápražích chatek.
Úvod další úlohy se zřejmě snažil obhájit drastické změny stravování ve školních jídelnách… popisoval totiž blahodárné účinky hráškového hummusu. Aby byl tenhle efekt náležitě zdůrazněn, naším úkolem bylo gramaticky dokázat, že hráškový hummus je nejen zdravý a prospěšný, ale taky zdraví prospěšný.
Třetí úloha se jen hemžila Venušemi (resp. venušemi). Ne každá Venuše totiž začíná velkým písmenem. Jedna z nich je samozřejmě planeta, doufejme neobydlená, dál je to zajímavější. Další Venuše je bohyně, jež ve mně vždycky evokuje obraz nahé rudovlasé ženštiny v mušli od Botticelliho. Předposlední venuše je ona pravěká buclatá soška, jejíž představa snad měla rozptýlit mužské účastníky a dát výhodu nám. Když už je o tom řeč… poslední venuše je označení pro překrásnou ženu. Osobně doufám, že chlapci si tuhle lichotku zapamatují a budou ji předávat svým dívčím protějškům.
Předposlední cvičení bylo méně zajímavé, ale kreativci se mohli pobavit při vymýšlení vět s různým použitím předložky za. Já jsem kupříkladu byla ovlivněna nedávným Dnem boje za svobodu a demokracii a nabádala jsem čtenáře, ať drží chvilku ticha za Jana Palacha.
Poslední mluvnický úkol přinesl poezii. Všichni asi pochytili první strofu popisující poněkud neutěšenou krajinu s žabincovým rybníkem, špinavou sochou a benzínovou pumpou. Druhá strofa, slovy některých účastníků, pojednávala o „nějakém stromu, to jsem nepobral“. Třetí strofa už jen nepřímo varovala před násilím na dětech. Koho by to blíže zajímalo, byla to báseň Dny v roce J. Koláře.
Zadání slohu bylo jednoznačné. Vypravování, které začíná větou: Opatrně jsem otevřel(a) dveře a…
Každý z nás asi našel něco jiného, ale když jsem po olympiádě odcházela z učebny, opatrně jsem otevřela dveře a myslela na to, jak to asi letos dopadne.