I když tato otázka zní euforicky našim uším, je nesmírně hloupá. Její způsob položení nám dává pocit, že máme na výběr pouze ze dvou možností.
Troufám si tvrdit, že většina lidí si zvolí variantu ,,být“, protože se snaží vyhnout materialistickému pojetí světa a života. Jenže je volba ,,mít“ jen špatná? Co si vůbec pod oběma možnostmi představit? A proč pouze ,,být“ není také ideální?
Samo slovo být pro mě nese nedostačující význam, abych si ho zvolila jako cíl v mém životě, protože být… ale co? Být jaká, být kým? Doplnit si můžete cokoliv – být šťastná, nebo být závislá na drogách. Proč si vybírat něco, o čem neznáte za mě dost důležité detaily? Pokud si zvolíte jen holou podobu slova být, je to ještě horší. Být a přežívat umí i jednobuněčné organismy. Po té hromadě let evoluce bych od nás očekávala něco více odvázaného.
Mít (nikoliv mýt tam se snad všichni shodneme) je ještě více problematické. Samozřejmě se totiž všichni vytáhnou s mantrou: ,,Peníze budou, my nebudeme“, takže vaše představa o budování kariéry, zabezpečení a vydělávání peněz je smetena ze stolu jako něco příliš úzkoprsého. Neříkám, že peníze jsou život, ale neuškodí mít plán B, když věci nejdou podle plánu. Zároveň investovat do věci má pro mentální zdraví občas lepší důsledky než investování vašeho času do lidí, protože jak velká šance je, že vás zradí nebo příšerně naštvou Rolex hodinky? Jediné, co si nekoupíte, je čas, rozum, zdraví a štěstí, což je právě to nejdůležitější.
Nakonec nejspíš nejde o to, zda být, či mít, ale zda žijete. Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby žil podle svých představ. A komu sejde na číslech ve výpisech z účtů, když nás sežerou ti samí červi a zasype nás stejná hlína? Možná kdybychom přestali hledat podle nás jediný správný způsob, jak prožít život, našli bychom mnohem víc. Bezhlavě se ženeme za věděním a přitom vypliváváme vlastní rozum. Chybí nám návod, přesné detaily a informace, protože je hledáme se zakrytýma očima. Nejhorší je, že nám je zakrývají naše vlastní ruce. Smějeme se dětem, které si hrají na slepou bábu, i přestože toužíme po jejich bezstarostnosti. Koukáme skrz prsty na bohaté, i když máme jídlo v puse a střechu nad hlavou. Závidíme ostatním jejich úspěchy, nazýváme to pouhým štěstím, ale nejdeme do nových projektů, protože je to příliš riskantní. Když už tedy musím odpovědět na otázku: ,,Být, či mít?” nedá mi to a stejně trochu změním hru. Vybírám si obě možnosti a přidávám něco svého, tak jak to má udělat každý. Buďme ohleduplnější, mějme v našich životech více radosti nezkalené názory ostatních a žijme tak, jak si to všechny velké hlavy světa doopravdy nepřejí – podle našeho gusta. Pokud to někoho bude i po smrti pořád štvát, můžeme si to vyříkat tam nahoře, času už na to bude dostatek.
Nela Kačerová