Psalo se pondělí 11. září, osm hodin ráno a studenti tříd 1. A a 5. G nervózně přešlapovali před budovou gymnázia.
Netrpělivě jsme vyhlíželi autobus, který nás měl za úkol dopravit na Javorník, kde nás čekal adaptační kurz.
Program započal pár minut po našem příjezdu, a to představením našich tří lektorek. Následovala hra na zapamatování jmen. Myslím, že už bylo na čase, abychom věděli, kdo se jak jmenuje. Poté jsme se přemístili ven, kde jsme pokračovali v seznamovacích aktivitách. Smyslem jedné hry bylo, pohybovat se pouze po laně a seřadit se podle podle věku a pak podle výšky. Háček byl v tom, že jsme u toho nemohli mluvit, pro některé jedince to byl opravdový problém, a tak jsme skončili s lepenkou přes pusu.
K našemu překvapení místní kuchyně nevařila vůbec špatně a ano, někteří z nás sice občas ohrnuli nos, ale na konci dne byli tak hladoví, že si šli i přidat. Po odpoledním klidu a příjemném socializování na pokojích nás čekalo pokračování programu. Byli jsme rozděleni do dvou týmů a dostali jsme prázdné papírky. Instruktorka nám přečetla příběh a my jsme měli za úkol sestavit pořadí postav podle toho, jak se nám líbily. To mezi skupinami rozpoutalo hádky. Ostrá slova padala hlava nehlava, lidé zrazovali své týmy, dlouhotrvající přátelství byla rozbita, jizvy navždy zůstanou v srdcích. Skončilo to tak, že jsme byli posláni na večeři. Myslím, že to bylo jediné dobré východisko, protože kdyby nás lektorky nepřerušily, trvala by debata doteď.
Večer na nás čekalo překvapení v podobě maturity. Měli jsme se naučit básničku a potom ji přednést
u komise. Osobně si myslím, že tato zkušenost nám všem ukázala, jak je maturita skvělá a včera už bylo pozdě se začít učit.
Druhý den ráno jsme se všichni vzbudili plní energie a motivace do života, připraveni pokračovat
v seznamování. Dopoledne jsme strávili venku na louce, kde jsme debatovali nad tématy národnostních menšin, na čem může být člověk závislý apod. Nejdéle jsme rozebírali vegany. Bylo to zajímavé před obědem. Společný program jsme završili procházkou na rozhlednu a k měsíčním kamenům. Večer jsme hráli ještě nějaké hry a pak jsme celí utahaní šli spát. Ve středu nás čekala už jen společná snídaně, úklid pokojů a zpáteční jízda do Vimperka.