Tak jako každý rok se vydala naše škola na výlet do zahraničí.
Tentokrát to bylo opět do deštivé Anglie a já měla to štěstí se společně s dalšími žáky cesty zúčastnit.
Vše započalo v podvečer 14. 9. srazem u našeho oblíbeného gymplu. Potom následovalo Německo, kde jsme navštívili záchody na benzínkách. Za mě hezké a užitečné pro rozvoj našich mladých mozků ve smyslu potrénování německého jazyka.
Další země na seznamu byla Belgie. Tam už jsme se zdrželi ve městě Bruggy, kde jsme se projeli na lodičkách a seznámili se historií výroby čokolády a broušení diamantů. Během obědového rozchodu se potom někteří z nás rozhodili prozkoumat místní McDonalds a někteří, jako já, se vydali ochutnat i belgickou kávu. Ta káva byla vynikající, až na to že číšník mluvil pouze německy a francouzsky. Pondělní noc jsme strávili v hotelu F1 v další zemi na seznamu, ve Francii.
Druhý den nás čekal trajekt a jízda směr cílová destinace – Londýn. Cestou tam jsme ale ještě zvládli výhledy z útesů a z hradu Dover Castle. Večer jsme pak byli vyzvednuti “našimi rodiči” na příští dva dny. Nemůžu mluvit za ostatní, ale naše maminka byla skvělá a už teď nám chybí ona i její pizza.
Ráno jsme se probudili do typického britského počasí – déšť, vítr. Mysleli jsme, že vás to každou chvilku odvane zpátky na východ … prostě zataženo, mlha a zima. V tomto ideálním počasí nás náš řidič vysadil u nádherné královské botanické zahrady Kew Gardens. A po její prohlídce celí promočení, promrzlí a trošičku hladoví jsme absolvovali dvouhodinovou cestu směr památka na seznamu UNESCO – Stonehenge. Bylo to hezké až na tu zimu, vítr a fakt, že od památky stojíte 200 metrů. Aspoň že den zachránila naše oblíbená londýnská maminka těstovinami k večeři.
Poslední den byl pro nás smutný. Po rozloučení s naší oblíbenou osobou, jsme se opět namačkali do autobusu a vydali se prozkoumat centrum Londýna. Viděli jsme spoustu památek jako Tower Bridge, Tower of London, St. James’s park, Buckingham palace. Projeli se metrem, na lodi po řece Temži a měli jsme možnost prozkoumat i londýnský McDonalds. Byl celkem dobrý, ale na záchodech nebyl toaletní papír, takže za mě bod mínus. Dárky pro rodinu domů byly koupené a my jsme se mohli opět vydat směr parkoviště k autobusu.
Cesta domů utíkala rychle. Opět trajekt, jehož pasažéři, jak jsme později zjistili, byli pouze žáci českých škol :D. Ač jsem si celý týden užila a město Londýn patří k jedněm z mých velmi oblíbených míst ve světě, touha po mé vlastní posteli a sprše byla větší. Domů jsme dorazili v pátek 19. 9. kolem poledne.
