Snowboardcross – ač nenápadný, ale rozhodně rychlý a adrenalinový sport se do povědomí českých sportovních diváků dostává čím dál více.
Tomuto faktu samozřejmě značně přispívá i nadějná česká reprezentace, která se pomalu začíná vyrovnávat světové úrovni. S bližším pohledem na tento sport, jeho vývojem v České republice a s profesionálním sportovním prostředím obecně nás seznámí talentovaná snowboardcrossová reprezentantka a zároveň studentka naší školy Karolína Hrůšová, již lze právem označit za vycházející hvězdu tohoto mladého sportu.
1. Co tě ke sportu přivedlo?
Rodiče jsou oba sporťáci, proto jsem byla ke sportu vedena už odmala.
2. Zvládla by sis samu sebe představit i v jiném sportu?
Přestože je snowboardcross individuální sport, hodně mě baví i týmové hry. Nejradši mám volejbal, i když s mojí výškou by bylo hraní na vyšší úrovni asi složité.
3. Proč sis vybrala zrovna snowboardcross?
Na snowboardcrossu mě nejvíc baví adrenalin, to vzrušení řítit se rychlostí občas i 90 km/h se třemi dalšími závodnicemi dolů z kopce. Taky je to kombinace dalších dvou snowboardových disciplín, freestyle snowboardingu a slalomu.
4. Jak je podle tebe snowboardcross veřejností vnímán, co funguje a co je podle tebe třeba změnit?
U nás pomáhá, že z Čech pochází olympijská vítězka Eva Adamczyková. Snowboardcross je mladý sport, a proto se do povědomí veřejnosti teprve dostává. V reprezentaci máme kvalitní trenéry i závodníky. Sportu by ale určitě pomohla širší základna, takže co nejvíc dětí, které by si snowboard zamilovaly stejně jako já.
5. Uváděla jsi, že asi první zlom a začátek profesionální kariéry byl vstup do reprezentace, co vše se změnilo?
Z amatérského trénování se stala cílená zátěž. Na snowboardu jsem se dostala pod oči nejlepším trenérům. Stejná ale zůstala moje motivace, pořád jezdím, protože mě to prostě baví.
6. Jakožto profesionální sportovec máš nastavený určitý režim a disciplínu, jak těžké si je vytvořit a dodržovat?
U mě funguje, když si netvořím zbytečný odpor k tréninkům, které mě úplně nebaví. Samozřejmě není vždy zábava během jednoho dopoledne najezdit třicetkrát startovní sekci tratě, nebo strávit 2 hodiny v posilovně, ale je to potřeba.
7. Měla jsi někdy pocit vyhoření nebo nejistoty? Jak moc ovlivňuje sportovce přístup trenérů?
Zatím na mě není vytvářen přílišný tlak na výsledky vzhledem k mému věku a zkušenostem. Proto si sport užívám. Jinak se svým týmem i trenérem dobře vycházím, což pomáhá tvořit příjemnou atmosféru na soustředěních i závodech.
8. Snowboarding obecně může být vnímán jako spíše mužský sport. Může mít sport gender? Jak vnímáš být jediná holka v reprezentačním týmu A?
Myslím, že sport gender rozhodně nemá. Přestože kluků je u nás ve sportu skutečně víc, my holky musíme prokázat o to větší odvahu, protože si na každých závodech musíme stoupnout do té samé trati jako kluci.
Moje éra, kdy jsem byla jediná holka v týmu, letos končí, budeme totiž zase dvě. Když se ale ohlédnu do minulé sezóny, vůbec mi to nevadilo. Mezi kluky z týmu nalézám jak kamarády, tak obrovskou oporu.
9. Díky snowboardcrossu velmi často jezdíš na závody a soustředění do zahraničí (Nový Zéland, Gruzie, Chile), co ti tyhle možnosti daly a vzaly?
V mém věku moc lidí nemá nacestováno tolik co já. Pro mě je cestování příležitost poznávat svět díky něčemu, co mě baví. Určitě je pak ale složitější a náročnější zvládat školu.
10. Je náročné skloubit profesionální sport s běžným životem?
Jak už jsem podotkla, ve škole může být dohánění dost náročné a hektické. Ráda bych se naučila lépe zvládat stres ze školy. Svůj dopad má sport samozřejmě i na moje kamarádství doma. Často, když se vrátím ze soustředění, nemám čas se s kamarády vidět třeba kvůli dohánění ve škole. Tuhle situaci ale vnímám tak, že mám spoustu jiných kamarádů právě ve sportu a alespoň s nimi se stíhám vídat častěji. Rodina mě ve sportu nesmírně podporuje a za to jsem moc vděčná.
11. Kromě dalších závodů a světových pohárů tě už brzy čekají i zimní olympijské hry v Cortině, k čemuž ti všichni moc gratulujeme. Účast na olympiádě je snem snad každého sportovce, zvlášť v tak mladém věku. Jak tuto příležitost vnímáš ty?
Nikdy jsem si nepouštěla k tělu, když někdo říkal: „Z tebe bude olympionička!”, protože jsem si do nedávna neuvědomovala, že se to vážně může stát. Teď se olympiáda každým dnem blíží. Mám v plánu ji pojmout jako každý jiný závod, odevzdat na trati maximum, kterého budu v dané chvíli schopná, ale hlavně si závodění a atmosféru užít.
Závěrem bych chtěla Káje moc poděkovat za investovaný čas a věcné odpovědi. Věřím, že pro mnohé z nás nejsou inspirativní pouze Kájiny sportovní úspěchy a disciplína, ale také její skromnost, nadhled a pozitivní energie, kterou vyzařuje na všechny strany jen svou přítomností. Přeji tedy Káje mnoho úspěchů na všech dalších cestách, a to nejen těch sportovních.