Na další akci Klubu Olympiády v českém jazyce jsem se tentokrát vydala jako spolupořadatelka.
Po dlouhé cestě do Krušných hor jsem ve středu večer dorazila na chatu, kde jsme měli strávit prodloužený víkend. Roztopili jsme kamna, která nám mimo jiné sloužila také k vaření. Na chatě byl sice i plynový sporák, ale pro větší počet hladovců (v plné síle nás bylo 13) zcela nepoužitelný, navíc vaření na kamnech v horské chatě má naprosto odlišnou atmosféru.
Ve čtvrtek dorazili první účastníci a po večeři hned propuklo obvyklé veselí, které spojuje všechny naše klubové akce. Hráli jsme na kytary, bylo i ukulele a flétna. Samozřejmě jsme nezvládli jít spát včas. Přesto jsme druhý den dopoledne vyrazili na procházku po okolí, během které jsme u vlaku vyzvedli další příchozí. Po obědě se mužská část oddělila a šla doplnit zásobu dřeva. My holky jsme se vypravily k potůčku, který jsme objevily dopoledne a odvážně jsme se rozhody, že se v něm vykoupeme. Slunce sice hezky svítilo, ale i přesto jsme si ručníky pokládaly na sníh, který u potoka zbyl. I když jsme po koupeli necítily nohy, rozhodně nás ten zážitek sblížil. Po návratu jsme chvíli okukovaly kluky při práci a pak byla pod mým vedením připravena večeře. Tou dobou už dorazili všichni, tudíž guláš se do jednoho hrnce opravdu nevešel.
Na sobotu jsme si naplánovali velký výlet. K obědu jsme s sebou měli obložené chleby, které byly díky mým nedostatkům v matematice obdařeny slušným nadbytkem šunky a sýra (3,3 periodických plátků na osobu). Všichni byli ale spokojeni a hladem nikdo netrpěl. Počasí bylo nádherné. Cestou jsme si stihli povykládat o všem, co se stalo i nestalo za tu dobu, co jsme se neviděli. Výlet se opravdu vyvedl, i když po 18 kilometrech v nohách jsem byla ráda zpátky u plotny. Ten večer jsme zaplnili hraním deskovek a dalšími historkami.
Neděle už byla odpočinková, doplněná jen o takové povinnosti jako vytvoření společné fotky, dojídání zbytků a další zpěv s kytarou. Větší část výpravy se vydala na cestu domů, takže večerní debaty o budoucnosti klubu už se zúčastnilo jen pár statečných. Tentokrát jsme si poručili zalehnout brzo, takže v pondělí ráno jsme vstali dřív a společnými silami vrátili chatu do původního, ne-li lepšího stavu. Pak už jsme jen posté zkontrolovali, jestli jsme nic nezapomněli a vydali se na cestu na vlak.
Byl to skvělý sraz a já jsem moc ráda, že jsem se mohla nejen účastnit, ale být i spolupořadatelkou. Těším se na další…