Včera uplynulo přesně 52 let od úmrtí studenta Jana Palacha. Pojďme si ho nyní připomenout…
Jan Palach byl studentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a položil svůj život za probuzení českého národa. Tento student se svým statečným činem zapsal do naší historie a my bychom na něj měli vzpomínat s úctou a velkým respektem. Každý v naší republice by měl znát osobnosti, jako jsou Karel IV., Jan Žižka, Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, a stejně tak by měl každý vědět, kdo byl Jan Palach.
Ale jak to vlastně všechno začalo?
21. srpna 1968 nastala invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa a Jan Palach byl tou dobou doma ve Všetatech. Když se o okupaci dozvěděl, i přes matčiny prosby, aby nikam nejezdil, se vydal do Prahy. Tam celý den chodil a snažil se mluvit s vojáky. V listopadu téhož roku začali studenti vysokých škol stávkovat. Požadovali respektování základních lidských práv, jako je svoboda slova, shromažďování…. Bohužel celá akce skončila neúspěchem a studenti si museli počkat až na rok 1989. Jan Palach ale měl tendenci něco udělat a rozhodl se.
Píše se čtvrtek 16. ledna 1969, je krátce po půl třetí a Jan Palach stojí u kašny Národního muzea politý hořlavinou. Bez zaváhání vytáhne z kapsy zapalovač a škrt. Hořící utíká směrem k soše sv. Václava, kde se ho pokusí výhybkář uhasit kabátem. S rozsáhlými popáleninami je tento student převezen do nemocnice v Legerově ulici a bojuje o svůj život. Tři dny poté, 19. ledna 1969, Jan Palach umírá na následky popálenin.
V rozhovoru, který byl v nemocnici nahrán, sám Jan Palach označil svůj čin jako akci a ne jako sebevraždu. A proto bychom měli každý rok v tyto památné dny (16. a 19. ledna) zapálit svíčku, ať už sami doma nebo v Praze u Národního muzea či v Legerově ulici a vzpomenout na jeho čin.
Závěrem bych vám chtěla doporučit film režiséra Roberta Sedláčka z roku 2018 o životě tohoto studenta. Hlavní role ztvárnili Viktor Zavadil (Jan Palach) a Zuzana Bydžovská (maminka Libuše).