Můj první byt nemusí být příliš velký. Jeho prostornost se bude značně opírat o mé úspory, brigády a kapesné od rodičů. Jakožto student ale nebudu mít mnoho času vydělávat peníze, takže mi nezbyde nic jiného, než se nepatrně uskrovnit. Osobně si představuji své první obydlí uprostřed velké české metropole, nejspíše v hlavním městě České republiky, tedy v Praze. Nejvíce se mi líbí Staré Město, ale štěstí získat bydlení právě zde mít dozajista nebudu.
Bytový nebo panelový dům bude pro mě zcela ideální. Zbožňuji výšky, takže bych se přiklonil k malému bytu v nejvyšším patře. Vždy jsem snil o velkých oknech, která mi otevřou výhled na celou Prahu. Jak jsem již zmínil, můj první byt nebude příliš velký. Jsou ale věci, bez kterých se v životě doopravdy neobejdu.
Jednou z nich je třeba koupelna. Každodenní ranní sprcha je totiž mým pravidelným rituálem. V dnešní době máme koupelny se sprchovým koutem nebo vanou. I přes obrovské zalíbení v teplé koupeli se přikláním na stranu skvěle vybaveného sprchového koutu, poněvadž na hodinové vylehávání ve vaně dozajista nezbude čas. V koupelně nalezneme také umyvadlo, obrovské zrcadlo, různé odkládací skříňky a pračku. Ta musí být vybavena i sušičkou, taktéž z důvodu úspory času. Podlaha bude vydlážděná lesklými barevnými dlaždičkami, pod nimiž bude proudit teplo tak, abych mohl z ranní či večerní sprchy rovnou na vyhřátou podlahu.
Další důležitou místností bude moderní rozsáhlá kuchyně. Mé kuchařské umění totiž roste a byl bych velice rád, kdybych jej v mé první vlastní kuchyni dopiloval. Již zmiňovaná kuchyň bude dřevěná, složená z pravoúhlé kuchyňské linky. Také je nezbytná digestoř, která bude odsávat vůni po vaření, která by jinak prostoupila celý byt. Tak jako v každé správné moderní kuchyni nebude chybět ani myčka, do které budu odkládat použité nádobí.
Když projdu kuchyní, ucítím již vůni sametu, vycházející z poslední místnosti mého budoucího obydlí. V jedné části pokoje bude obrovská, vždy ustlaná postel, ve které budu trávit pravděpodobně nejvíce času. Voňavé povlečení je jejím základem. Zpod peřiny vykukuje obrovský plyšák, který mi lůžko po dobu mé nepřítomnosti hlídá. Na zdi visí rámečky s fotkami rodiny, abych nikdy nezapomněl na své blízké i po odstěhování. Naproti posteli stojí nepřehlédnutelná skříň, v níž naleznu veškeré oblečení. Když onou skříň zavřu, uvidím sám sebe, neboť se na vnější straně dveří skříně třpytí rozsáhlé zrcadlo.
Jsem snílek. Domnívám se, že mít velké sny není záležitostí naivity, nýbrž kladení velkých cílů, za kterými se v životě musí jít. Uvidím, zdali v mém první bytě pobudu sám, nebo se svým milovaným partnerem. Myslím ale, že spíše ne. I on má totiž své sny, které by ale nemusely být hladce sladěny s těmi mými.