Minulý týden v úterý 3. března jsme ve škole absolvovali besedu s názvem „Nové drogy, nové riziko“.
Přijely za námi dvě lektorky, které pracují v oblasti primární prevence drog – Tereza Braunová a její kolegyně Johana. Působí v Praze a jejich práce souvisí s organizací Drop In, která pomáhá lidem se závislostmi.
Na začátku jsme si sedli do kruhu na židle a snažili se uhodnout, odkud lektorky přijely. Tipovali jsme různá velká města, ale nakonec jsme zjistili, že přijely z Prahy. Bylo to docela vtipné a zároveň jsme se díky tomu trochu seznámili. První část besedy vedla Tereza. Johana mezitím zapisovala všechny naše otázky na tabuli a vysvětlila nám, jak bude program probíhat. Každý z nás měl možnost položit otázku, která nás zajímá – buď o drogách, nebo o jejich práci. Neptali jsme se jen na vážné věci, ale i na různé zajímavé nebo někdy i trochu zvláštní příběhy z jejich praxe.
Dozvěděli jsme se například o lidech, se kterými se ve své práci setkaly. Některé historky byly i směšné – třeba o pánovi, jenž kdysi nosil kočku na zádech a mňoukal. Jiné byly naopak dost smutné, například příběh člověka, který si prošel silnou závislostí, a přesto si chtěl koupit dítě od cizí prostitutky.
Já osobně jsem si nejvíce zapamatovala svoji otázku: „Jaká je nejhorší droga?“ Čekala jsem, že odpověď bude nějaká nelegální látka, kterou neznám. Překvapilo mě ale, když lektorka řekla, že jsou nejproblematičtější legální drogy, například alkohol. Také jsme se dozvěděli, že člověk se ze závislosti vlastně nikdy úplně „nevyléčí“ – spíš se naučí s ní dlouhodobě bojovat. Beseda měla původně skončit, ale protože měly lektorky ještě čas, přemluvili jsme učitele, aby pokračovala další hodinu. Podívali jsme se na video „Droga bere duši“, ve kterém mluvili poměrně mladí lidé o svých zkušenostech se závislostí.
Potom jsme dělali zajímavé cvičení. Nejprve jsme měli něco kreslit dominantní rukou, potom nedominantní rukou, pak se zavřenýma očima, a nakonec dokonce rukou kamaráda. Ze začátku to vypadalo náhodně, ale později jsme pochopili význam – mělo to ukázat, jak je někdy těžké mít věci pod kontrolou, podobně jako u závislosti. Na konci nám lektorka vysvětlila ještě jeden příklad. Představili jsme si, že nám do umyvadla spadne prstýnek a začne se točit ve spirále směrem k odtoku. Čím blíž je
k odtoku, tím menší je šance ho zachytit. Stejně tak to podle ní funguje se závislostí, tedy čím déle v ní člověk je, tím těžší je se z ní dostat.
Za mě byla tato beseda jedna z nejlepších, jaké jsme ve škole měli. Byla interaktivní, mohli jsme se zapojit, ptát se na cokoliv a lektorky s námi mluvily otevřeně. Byly zároveň profesionální i vtipné a nic nám jen nepřikazovaly nebo nezakazovaly. Myslím si, že jsme si z této besedy odnesli mnohem víc než z mnoha jiných.
