Po Karolínině návratu z letošních zimních olympijských her jsem měla možnost položit jí několik otázek.
Káje se podařilo skvěle reprezentovat Českou republiku i naše sportovní gymnázium. Pojďme se na to podívat jejíma očima.
Předpokládám, že olympiáda byla, jako u většiny sportovců, jedním z tvých snů. Splnila se ti tvá očekávání?
Je to tak, o olympiádě jsem snila už odmalička. Mým cílem pro letošní olympiádu bylo zajet dobrou jízdu a užít si závody, a to se rozhodně povedlo!
Jaké sporty mimo snowboardcross jsi měla během svého života příležitost vyzkoušet? Který z nich tě nejvíce bavil, a je nějaký sport, který jsi ještě neokusila a láká tě?
Jako první mě mamka naučila lyžovat, když mi byly dva roky. Dál jsem pokračovala přes bruslení až
k plavání. Vyzkoušela jsem i spoustu týmových sportů, ze kterých mě nejvíc baví volejbal. V létě si ráda zahraju taky tenis nebo spikeball. Moje nejzajímavější sportovní/adrenalinová zkušenost byla skákání bungee jumpingu na Novém Zélandu. Vždycky jsem přemýšlela, jaké by to bylo skočit na lyžích z můstku jako Anežka Indráčková, ale k tomuto sportu se asi nikdy nedostanu.
Máš nějaký speciální rituál před závodem? Jak se ti daří zvládat stres a co ti pomáhá ho zkrotit?
Před startem začnu takzvaným self-check-inem, při kterém si uvědomím, v jaké míře stresu se pohybuji. Vím, že mi vyhovuje být na pomyslné hranici 7 z 10. Podle toho, kde se momentálně nacházím, zvolím dechové cvičení a snažím se dostat na ideální hladinu. Dál už si jen proklepu stehna rukama a jdu na to.
Často díky svému sportu navštěvuješ zahraničí. Máš v cizích zemích mimo trénink i čas pro sebe?
Na soustředěních a závodech jde vždy většina energie a pozornosti směrem ke sportu. Když ale s týmem zrovna netrénujeme, rádi si třeba zahrajeme karty. Občas se taky snažím dohnat resty ve škole, ale jen
v takové míře, aby škola na závodech nezasahovala do sportovního režimu.
Stresuješ se více ze závodů nebo z dohánění školních povinností?
V sezóně pro mě jde škola skoro úplně stranou. Jsem vděčná, že naše škola mi umožňuje se v zimě soustředit opravdu hlavně na snowboarding. Proto se většina mého stresu v zimě týká zejména sportu. Když ale v dubnu skončí závodění, naplno se věnuji dohánění mezer a většina mého stresu pochází ze školy.
Před rokem jsi v rozhovoru u nás na gymnáziu zmínila, že tvým vysněným oborem pro další vzdělání je fyzioterapie. Změnil se tvůj názor, nebo vše zůstalo při starém?
Vysněným oborem fyzioterapie zůstává, nicméně její studium není možné skloubit se snowboardcrossem. Proto jsem přehodnotila výběr školy a chtěla bych jít na FTVS, obor tělovýchova a sport se zaměřením na vzdělávání.
V kom při sportu nalézáš největší oporu? V kom naopak při škole?
Mám na lidi obrovské štěstí. Můj tým ze snowboardu je úžasný a v ostatních závodnících nacházím velkou podporu například na závodech. Největší dík ale patří mojí rodině. Moji rodiče a sourozenci jsou tu pro mě celý můj život a můžu se jim s čímkoliv svěřit.
Závěrem chci Karolíně poděkovat, že mi věnovala část svého volného času, kterého nemá na rozdávání, aby mi na otázky odpověděla. Do budoucna jí přeji hodně úspěchů sportovních i nesportovních.