Během přibývajících let na střední škole se studenti postupně rozhodují, kam povedou jejich další životní kroky, a s tím se přirozeně pojí i nespočet otazníků.
Při výběru hrají roli především naše sny a záliby, finanční ohodnocení budoucí profese, ale zároveň i uplatnitelnost na trhu práce. Tyto otázky si pokládají také studenti se zájmem o vzdělání humanitního směru. Právě oni jsou čím dál častěji společností vnímáni jako méně potřební ve srovnání se studenty, kteří se budou věnovat technickým a přírodovědným oborům, po kterých pravděpodobně bude v souvislosti s vývojem moderních technologií vyšší poptávka. Často se tak mohou dostat na pomyslné rozcestí mezi humanitním zájmem, který by chtěli nadále rozvíjet, a volbou racionálně založené profese, jež představuje určitou jistotu nejen z hlediska uplatnění, ale i financí.
Pro přiblížení situace jsem položila několik otázek souvisejících s touto problematikou paní učitelce Pavle Heřtové.
1. Jaký přínos mají humanitní obory pro společnost?
Myslím, že stejně zásadní jako jiné obory, protože všechny se navzájem doplňují a ovlivňují. Nic nelze od sebe oddělovat. Humanitní obory jsou obvykle definované jako vědy zkoumající výsledky duchovní činnosti člověka, v tom je jejich význam, kouzlo, ale také trochu nevýhoda, výsledky činnosti člověka jsou totiž neomezené. Společnost se bez poznatků humanitních věd neobejde, i když si to občas nechce přiznat.
2. Co bylo vaší hlavní motivací a původní vizí pro to, abyste začala studovat humanitní obory (konkrétně ČJL)?
Vždy jsem měla ve škole raději humanitní a přírodovědné předměty, takže jsem ani neuvažovala o jiném zaměření svého budoucího studia. Měla jsem také štěstí na vynikající učitelky češtiny a dějepisu, které mě výrazně ovlivnily a inspirovaly. Vždy jsem chtěla znát podrobnosti o tématech, o kterých jsme se učili. Takže jsem hodně četla, okouzlila mě pestrost češtiny jako jazyka. Díky příběhům literárních postav jsem se dostala k historii. Souvislosti, které ovlivňují historický vývoj, mě nikdy nepřestaly fascinovat. Prostě jsem byla přesvědčená, že není pro mě vhodnější obor, který by mi byl blízký.
3. Jak byste srovnala uplatnitelnost těchto oborů na trhu práce v minulosti a v současnosti?
Myslím, že s humanitními obory se uplatňuje člověk těžko neustále. Zájem žáků a studentů je o ně velký, ale dlouhodobě pracovních míst pro tyto absolventy není mnoho. Problémem je, že vysoké školy ještě počet absolventů zvyšují. Například rozdělováním původních oborů. Bohemistiku jako komplexní jazykovědnou a literární vědu nabízí vysoké školy výjimečně, dnes si vybíráte z češtiny pro cizince, češtiny pro překladatele, zdokonalujete se pouze v literatuře. A když už si vyberete bohemistiku jako celek, tak si student nemusí zapsat všechny povinné předměty, takže jste bohemista bez znalostí např. morfologie a literatury 19. století. Tím se dosáhne sice vyššího počtu absolventů, ale s užším zaměřením. Hledat potom uplatnění není jednoduché. A navíc se musíte v humanitních oborech vzdělávat celý život, ale za těchto podmínek je to ještě náročnější. Takže to je možná důvod, proč se zdá, že je dnes o něco složitější situace.
4. Jak moc uplatnitelnost ovlivní moderní technologie a umělá inteligence?
Nejsem žádný vizionář, takže se nechám překvapit jako ostatní. Ale neustále vnímám moderní technologie a umělou inteligenci čapkovským úhlem pohledu, tedy ať je dobrým sluhou, nikoli vládcem, a to ani dobrým. Ale bez výborných znalostí v této oblasti se dnes už neobejde žádná profese.
5. Kdybyste žila v dnešní době, jak byste se rozhodla v situaci tápajícího studenta?
Jednoduchá odpověď neexistuje. Myslím, že bych se snažila zachovat chladnou hlavu, být k sobě velmi upřímná a odpovědět si na několik zásadních otázek – co opravdu umím a ovládám, jaké jsou moje schopnosti a dovednosti, co jsem ochotna udělat pro svůj cíl a jaký cíl mám, jaký způsobem života chci žít, jaké hodnoty jsou v mém životě důležité. Pak bych uvážila, jak vypadá situace na trhu práce v posledních několika letech a jaké jsou prognózy na nejbližší období. Určitě bych ale nezapomněla na své sny, ale snažila se zachovat jako dospělý člověk, který si je vědom toho, že ideál těžko najde.
Závěrem bych paní učitelce chtěla poděkovat za investovaný čas, trpělivost a především za přínosné odpovědi.