„Lidský mozek žije ve dvacátém století, srdce většiny lidí však stále žije v době kamenné.“
Citát, s kterým hluboce sympatizuji. Tuto větu napsal Erich Fromm před více než 80 lety. Ačkoliv je jeho kniha z doby dost jiné než teď, dle mého jeho tvrzení stále platí.
Fromm ve své knize Útěk ze svobody píše o tom, jak se člověk za pomoci svého rozumu dokázal stát svobodným a nezávislým díky sestrojení neuvěřitelných technologií a jak ho ale tahle změna nechala v tomhle světě bezmocného a osamoceného. Abych byl přesný, Fromm knihu napsal v roce 1941, a když se zamyslíte, jaké technologie měli předtím a jaké máme teď, je to opravdu velký skok. Vývoj se exponenciálně zrychluje a s ním i chod světa. Nechtěl bych být pesimista a říct, že jsme se od 40. let emocionálně nikam neposunuli, ale rozhodně jsme nebyli tak rychlí právě jako věda.
Já i všichni studenti této školy jsme se narodili do doby sociálních sítí. Technologie, kterou nikdo z předchozích generací lidstva nikdy předtím neviděl, a já si myslím, že na ni ani nikdo nebyl připraven. Nikoho předtím nenapadlo, že by to mohlo mít takový špatný vliv na nás všechny. Nikoho nenapadlo, že ovládnou celý svět a že se na nich staneme tak závislými. Ze vzpomínky, jak jsem se jako malý nemohl dočkat, až si stáhnu Instagram, jsem se ocitl v situaci, kdy se cítím bezmocný a nedokážu od toho všeho uniknout, ačkoli vím, že mi sociální sítě brání v růstu. A tak se propast prohlubuje. Technologie rostou, ale my ne. A já mám strach, že budou růst a růst, dokud naše srdce nebudou tak chabá, že se sami staneme takovými roboty. Roboty bez lásky, empatie, radosti, smutku…
Tímto nechci říct, že bychom se měli zříct všech nových technologií, ale abychom je používali se střízlivostí s ohledem k našemu osobnímu, ale i společenskému růstu. Abychom slepě nenásledovali něco, co nás může přivést do zkázy, i když to je někdy strašidelné a i když to v nás může vyvolat nové nejistoty, kterým často musíme čelit sami. Abychom v těch horách informací a rozptýlení, nezapomněli na nás samotné a na ty kolem nás. Protože jediné, co nás odlišuje od toho mechanického, od toho mrtvého, jsou právě emoce. A jestli se máme něčím bránit, tak jedině právě jimi.